BLOG O PRÁVU A EKONOMII

Minulý příspěvek představil návrh našeho myšlenkového centra IDEA-CERGE-EI na dílčí reformu fiskálních institucí. V čem je lepší oproti statu quo?

Nedávný příspěvek ukázal jednu slabinu českého rozpočtového systému, nefungující rozpočtové rámce. Nyní následuje návrh na jejich reformu. Jeho hlavním principem je, že vládní koalice si stanoví výdaje rozpočtu na celé 4 roky svého vládnutí, takto předurčené výdaje budou mít konkrétnější právní důsledky, a v systému budou posíleny samokontrolní mechanismy vynucující jejich respektování:

Sportovní pravidla připomínají trestní zákoník. Říkají, jaké chování je nepřípustné (fauly), a stanovují sankce za jejich porušení. Výši sankcí na sportovním kolbišti lze posuzovat stejným ekonomickým aparátem jako sankce za trestné činy. Je v zájmu sportovních svazů stanovit sankce tak, aby dosáhly „optimální úrovně kriminality" na hřišti. Ta, stejně jako mimo hřiště, není nulová. Jednak jsou zde náklady na odhalení a potrestání faulů (rozhodčí nemůže vidět všechno; příliš časté a příliš přísné trestání tříští plynulost hry, atd). Dále - a zde je rozdíl mezi sportem a běžnou kriminalitou - k řadě faulů dochází neúmyslně, např.

Před časem jsem zde prezentoval zjednodušený výpočet hodnoty statistického života, kterou by české soudy měly brát v potaz např. při přiznávání odškodného za usmrcení. Výsledek byl 33 milionů Kč. Dnes jsem narazil na studii Markéty Braun-Kohlové a dalších autorů, která stejné číslo odhaduje rigorózněji,

Jednomu politikovi z pražské suburbie (není členem žádné strany, dává dohromady nezávislé lokální sdružení pro komunální volby) pomáhám s návrhy opatření na zlepšení zoufalé finanční situace jeho obce. Její problémy sdílí většina pražských satelitů:

-        nízké příjmy na obyvatele z daní od centrální vlády, dané nesmyslným zákonem o rozpočtovém určení daní

-        minimální možnost obce ovlivnit své příjmy

-        spousta nových přistěhovalců, z nichž mnozí mají trvalé bydliště jinde, takže za ně obec ani nedostává peníze z daní

Druhý díl ze studie think tanku IDEA o veřejných financích je o důležité fiskální instituci v Česku - výdajových rámcích. A o tom, jak politici nedodržují zákony.

Think tank IDEA nedávno vydal studii „Jak inteligentně reformovat veřejné finance". Jako jeden z autorů si dovolím vybrané části prezentovat i na LEblogu (k tomu jako „bonus" něco, co se do finálního textu nevešlo). Dnes tedy obecně o opomíjeném tématu: fiskálních institucích.

Fiskální instituce jsou pravidla a omezení upravující proces přípravy a schvalování rozpočtu. Dosavadní přístup k veřejným financím v Česku postrádá důraz na vytvoření optimálních fiskálních institucí. 

Jeden z mála okamžiků, kdy je v Česku prezentován nějaký originální výzkum v oblasti ekonomie práva - v pondělí 12.4. v 16.30 je na CERGE-EI hostem Paolo Buonanno z University of Bergamo a prezentuje paper "Advocatus, et non latro? Testing the Supplier-Induced-Demand Hypothesis for Italian Courts of Justice". Více informací zde.

Chtěl bych jen upozornit na blížící se konferenci řešící
obchodněprávní a trestněprávní okolnosti správy korporací. Odkaz zde:

http://www.elsa.cz/page/5713/konference.htm

Sněmovna schválila fiktivní rozpočet. Oproti vládnímu návrhu přesunula 1 miliardu z výdajů na důchody na jiné výdaje. Podobně přesunula peníze i z nemocenských dávek, obsluhy státního dluhu, a příspěvků na stavební spoření - celkem 2.8 miliard. Na papíře zůstaly celkové výdaje a deficit rozpočtu stejné. Každý ale ví, že tyto "škrty" jsou ryze fiktivní. Všechny výše uvedené výdaje jsou mandatorní - jejich skutečná výše je daná zákony, které poslanci schválili kdysi v minulosti, a počtem lidí, kteří mají na tyto dávky nárok. Oněch „přesunutých" 2.8 miliard znamená výdaje navíc a tedy i vyšší deficit. 

Tento příspěvek je populárním shrnutím odborného článku: Fusako Tsuchimoto, Libor Dušek: Responses to more severe punishment in the courtroom: Evidence from Truth-in-Sentencing Laws, CERGE-EI Working paper No. 403, 2009.

V polovině 90-tých let 20.století řada států U.S. reagovala na rostoucí kriminalitu mj. tím, že výrazně omezila předčasné propouštění vězňů před uplynutím trestu. Do té doby byly úřady vcelku benevolentní

V předchozím článku jsem se zmínil o tom, že se studenti v několika zemích podílejí na nákladech vysokoškolského studia formou tzv. odloženého a podmíněně spláceného školného. V tomto článku se blíže podíváme, jak tento systém funguje v Austrálii.

V Austrálii byla finanční spoluúčast studentů na nákladech vyššího vzdělání zavedena v roce 1989 (tzv. Higher Education Contribution Scheme - HECS; od roku 2005 je program přejmenován na Higher Education Loan Programme - HELP). Šlo o vůbec první program odloženého školného na světě, jenž byl zaveden v celostátním měřítku. Vláda se rozhodla vysokoškolské studium částečně zpoplatnit ze dvou hlavních důvodů:

Ve chvíli vzniku tohoto textu se ve Stockholmu předávají Nobelovy ceny. Včetně ceny za ekonomii.

Na konferenci Society for Empirical Legal Studies účastníka z Evropy nevyhnutelně ohromily dvě věci: 

Zcela neuvěřitelná situace na škole kde vyučuji obchodní právo vylučuje, abych si snad mohl dovolit ten luxus a neudělal si názor na její účastníky.

Nejvyšší soud České republiky pořádá pod záštitou předsedkyně JUDr. Ivy Brožové 4. odborné symposium na téma  Obchodní smlouvy v judikatuře Nejvyššího soudu.

Účelem symposia je získat zpětnou vazbu právní praxe a teorie ohledně judikatury Nejvyššího soudu České republiky, která se týká následujících tématických oblastí:

      1. Smlouva kupní (s výjimkou smluv o převodu nemovitostí
      a podílů na obchodních společnostech)

      2. Smlouva o dílo

      3. Další obchodní smluvní typy dle výběru přispěvatele

Srovnávání úrovně vysokých škol je sám o sobě těžký oříšek. Osobně mám zkreslený názor, že soukromé vysoké školy v průměru opravdu nedosahují ani úrovně veřejných škol. Domnívám se, že k tomu nemají správné pobídky. Avšak nemusí jít o selhání trhu.

Slabá konkurence?

Ústavní soud zrušil ústavní zákon. Takové právní hemžení tu od doby co nám ústavodárce dal co nám dal jistě nebylo. Minulé týdny se mnoho právníků nechalo zaměstnat zajímavou otázkou zda k něčemu takovému má tento soud pravomoc. Jakkoliv je taková debata poučná, věcně se dotýká práva spíše okrajově.

Poznámka k předchozímu příspěvku od Tomáše - podle mě hlavní rozdíl mezi uvažováním právníků (hlavně těch středoevropských pozitivistických) a ekonomů spočívá v něčem jednodušším. Dobře to ilustruje historka, kterou jsem nedávno slyšel od maďarského ekonoma: V Maďarsku před časem v referendu zrušili placení školného na veřejných univerzitách. Před vyhlášením referenda musí otázku ještě schválit ústavní soud. V ústavě mají omezení, že referendum nelze konat o „rozpočtových otázkách" (něco v tom smyslu) - zkrátka snaha chránit voliče před jejich vlastním populismem, aby si neodhlasovali, že chtějí nižší daně a vyšší sociální dávky.

Existují nějaké fundamentální rozdíly mezi právním a ekonomickým myšlením?

Praví se (selektivně):

......

Termín ‘law and economics' (zkráceně L&E) je souhrnné označení pro rozmanité teorie, které studují právo z hlediska ekonomických modelů lidského jednání.[1] Jejich společný cíl je poskytnout analytické nástroje pro explicitní argumentaci tam, kde se právníci dosud spoléhali jenom na své intuice o tom, co je rozumné uspořádání právních vztahů. Tyto intuice jsou často vedeny smyslem pro férovost. Je ale férovost to správné kritérium pro uspořádání právních vztahů?[2] Ekonomové Louis Kaplow a Steven Shavell argumentují, že není.

Politickým trendem současnosti je, že když už se mají zvyšovat daně, tak bezdětným lidem, zatímco rodiny s dětmi jsou vyšších daní ušetřeny nebo jim je dokonce přidáno. Aktuální návrh KDU-ČSL je čistou ukázkou - snižuje slevu na dani pro bezdětné o 3,000 korun ročně; naopak rodiny se dvěma dětmi si kromě stávajících slev mohou odečíst dalších 9,996 ročně (a proporcionálně více, pokud mají 3 nebo 4 děti).

Na první pohled si rodiny s dětmi slušně přilepší. Na druhý, pozornější pohled je skutečný přínos razantně zredukován z prostého praktického důvodu:

Uplynulé 20. století by šlo bez nadsázky označit za století „explozivního nárůstu" velikosti státu. Zatímco ještě na začátku 20. století veřejné výdaje typicky nepřesahovaly 10 % hrubého domácího produktu (HDP), na konci téhož století se podíl veřejných výdajů na HDP několikanásobně zvýšil a pohyboval se typicky v rozmezí 30 až 50 % HDP.

Studentský spolek Common Law Society (www.society.cz) zve studenty

českých i slovenských právnických fakult na Letní školu interpretace

práva,která se uskuteční ve dnech 16. -21.8.2009 v chat Patejdlova

bouda ve Špindlerov Mlýn. Clem projektu je vnovat se interpretaci

prva z různých úhlů pohledu, v přednáškách a seminářích pod vedením

lektorů: Pavla Boučková, Bohumil Havel, David Kosař, Zdenek Kuhn,

Filip Melzer, Radim Polčák, Tomáš Sobek a Jan Wintr.

Bližší informace o projektu (témata seminářů, sborník jako výstup

projektu, předběžný program, atd.) jsou k dispozici na webu

http://lsip.society.cz/.

Dějství první 

Děj se odehrává v blíže neurčené budoucnosti na rozvalinách antického města. Scéna je temná, z pozadí se valí kouř a probleskuje oheň. Devět mužů a jedna žena posedávají uprostřed suti oblečeni do jednoduchého sukna a hlasitě se překřikují.

DRUHÝ Tak teda co s těma bankama, myslím jako finančním systémem, světovým eeeh tedy globálním.

TŘETÍ Je nás tu příliš.

DRUHÝ K věci. Co teda řekneme.

PRVNÍ ... že musíme obnovit důvěru a že je potřeba systém stabilizovat.

ŠESTÝ  U nás je to úplně stabilizovaný. Chtělo by to spíš něco konkrétního.

TŘETÍ ... ale fakt je nás tady nějak hodně. Mělo nás tady bejt jen osm.

Mnohé spory v ekonomii mají dlouhou historii. Drtivý konsensus ekonomů panuje jen v některých oblastech (takové top 14 uvádí např. Greg Mankiw, jeden z nejvýznamnějších ekonomů současnosti, ve své učebnici, resp. na svém blogu (Mankiw 2009)). Jedním z dílčích sporů, o kterém bylo napsáno relativně málo, a který patří asi k nejkratším sporům v ekonomii (co se týče popsaných stránek), je spor o povahu majáku. Hlavními osobami tohoto sporu jsou ekonomové Paul A. Samuelson a Ronald H. Coase. Oba jsou držitelé „Nobelovy" ceny za ekonomii a patří mezi významné (žijící) ekonomy. První ve své učebnici ekonomie, která vychází již v 19.

Možná jen špatně čtu,tak mě omluvte,  ale tuhle někdo, za účasti Policie, vystěhoval skupinu squaterů z jejich přirozené Milady. Tak logicky vyrazili do ulic a provolávali kromě slávy Miladě, také ať žije džihád..

A co na to státní správa? Zpívající ministr zapěl Ropotámo a dal jiný prostor, jak také jinak, že si squateři zaplatí vodu a elektřinu, takže je vše v pohodě.. 

Ok, až dosud v pořádku, chce se říci, ale stejně se mi to nezdá, a to nejsem fanda státu, natož restrikce, zejména po mém posledním daňovém přiznání...

Položme si otázku, za jakých předpokladů je nejpravděpodobnější, že se člověk při svém rozhodování vyvaruje chyb a bude jednat co nejvíce racionálně? Lidé nejspíše učiní správné (či optimální) rozhodnutí tehdy, když mohou očekávat, že všechny náklady i výnosy svého rozhodnutí bezprostředně pocítí ve své vlastní sféře. V takovém případě má člověk veškerou motivaci k tomu, aby pečlivě zvažoval výhody i nevýhody různých alternativ. Naproti tomu racionální a hospodárné jednání je nejméně pravděpodobné v situaci, kdy náklady a prospěch daného rozhodnutí ponese, resp. obdrží někdo jiný než jedinec, který dané rozhodnutí učinil.

Státní subvence vysokoškolského studia se nejčastěji odůvodňují tím, že vyšší vzdělání vytváří významné „pozitivní externality". Argumentuje se tím, že vyšší vzdělání neprodukuje jen čistě soukromé výnosy pro jednotlivce, nýbrž přináší prospěch též ostatním členům společnosti. Vzdělávající se jedinec tak získává jen část celkového prospěchu ze svého vzdělání. Při svém rozhodování však bere v úvahu jen své soukromé výnosy ze vzdělání, zatímco externí výnosy do svých kalkulací nezahrnuje.  Bez státních dotací by lidé investovali do svého vzdělání příliš málo. Státní podpora vzdělání tudíž zvyšuje „společenský blahobyt".