V předchozím článku jsem se zmínil o tom, že se studenti v několika zemích podílejí na nákladech vysokoškolského studia formou tzv. odloženého a podmíněně spláceného školného. V tomto článku se blíže podíváme, jak tento systém funguje v Austrálii.

V Austrálii byla finanční spoluúčast studentů na nákladech vyššího vzdělání zavedena v roce 1989 (tzv. Higher Education Contribution Scheme - HECS; od roku 2005 je program přejmenován na Higher Education Loan Programme - HELP). Šlo o vůbec první program odloženého školného na světě, jenž byl zaveden v celostátním měřítku. Vláda se rozhodla vysokoškolské studium částečně zpoplatnit ze dvou hlavních důvodů:

Ve chvíli vzniku tohoto textu se ve Stockholmu předávají Nobelovy ceny. Včetně ceny za ekonomii.

Zcela neuvěřitelná situace na škole kde vyučuji obchodní právo vylučuje, abych si snad mohl dovolit ten luxus a neudělal si názor na její účastníky.

Nejvyšší soud České republiky pořádá pod záštitou předsedkyně JUDr. Ivy Brožové 4. odborné symposium na téma  Obchodní smlouvy v judikatuře Nejvyššího soudu.

Účelem symposia je získat zpětnou vazbu právní praxe a teorie ohledně judikatury Nejvyššího soudu České republiky, která se týká následujících tématických oblastí:

      1. Smlouva kupní (s výjimkou smluv o převodu nemovitostí
      a podílů na obchodních společnostech)

      2. Smlouva o dílo

      3. Další obchodní smluvní typy dle výběru přispěvatele

Srovnávání úrovně vysokých škol je sám o sobě těžký oříšek. Osobně mám zkreslený názor, že soukromé vysoké školy v průměru opravdu nedosahují ani úrovně veřejných škol. Domnívám se, že k tomu nemají správné pobídky. Avšak nemusí jít o selhání trhu.

Slabá konkurence?

Ústavní soud zrušil ústavní zákon. Takové právní hemžení tu od doby co nám ústavodárce dal co nám dal jistě nebylo. Minulé týdny se mnoho právníků nechalo zaměstnat zajímavou otázkou zda k něčemu takovému má tento soud pravomoc. Jakkoliv je taková debata poučná, věcně se dotýká práva spíše okrajově.

Uplynulé 20. století by šlo bez nadsázky označit za století „explozivního nárůstu" velikosti státu. Zatímco ještě na začátku 20. století veřejné výdaje typicky nepřesahovaly 10 % hrubého domácího produktu (HDP), na konci téhož století se podíl veřejných výdajů na HDP několikanásobně zvýšil a pohyboval se typicky v rozmezí 30 až 50 % HDP.

Studentský spolek Common Law Society (www.society.cz) zve studenty

českých i slovenských právnických fakult na Letní školu interpretace

práva,která se uskuteční ve dnech 16. -21.8.2009 v chat Patejdlova

bouda ve Špindlerov Mlýn. Clem projektu je vnovat se interpretaci

prva z různých úhlů pohledu, v přednáškách a seminářích pod vedením

lektorů: Pavla Boučková, Bohumil Havel, David Kosař, Zdenek Kuhn,

Filip Melzer, Radim Polčák, Tomáš Sobek a Jan Wintr.

Bližší informace o projektu (témata seminářů, sborník jako výstup

projektu, předběžný program, atd.) jsou k dispozici na webu

http://lsip.society.cz/.

Dějství první 

Děj se odehrává v blíže neurčené budoucnosti na rozvalinách antického města. Scéna je temná, z pozadí se valí kouř a probleskuje oheň. Devět mužů a jedna žena posedávají uprostřed suti oblečeni do jednoduchého sukna a hlasitě se překřikují.

DRUHÝ Tak teda co s těma bankama, myslím jako finančním systémem, světovým eeeh tedy globálním.

TŘETÍ Je nás tu příliš.

DRUHÝ K věci. Co teda řekneme.

PRVNÍ ... že musíme obnovit důvěru a že je potřeba systém stabilizovat.

ŠESTÝ  U nás je to úplně stabilizovaný. Chtělo by to spíš něco konkrétního.

TŘETÍ ... ale fakt je nás tady nějak hodně. Mělo nás tady bejt jen osm.

Mnohé spory v ekonomii mají dlouhou historii. Drtivý konsensus ekonomů panuje jen v některých oblastech (takové top 14 uvádí např. Greg Mankiw, jeden z nejvýznamnějších ekonomů současnosti, ve své učebnici, resp. na svém blogu (Mankiw 2009)). Jedním z dílčích sporů, o kterém bylo napsáno relativně málo, a který patří asi k nejkratším sporům v ekonomii (co se týče popsaných stránek), je spor o povahu majáku. Hlavními osobami tohoto sporu jsou ekonomové Paul A. Samuelson a Ronald H. Coase. Oba jsou držitelé „Nobelovy" ceny za ekonomii a patří mezi významné (žijící) ekonomy. První ve své učebnici ekonomie, která vychází již v 19.

Položme si otázku, za jakých předpokladů je nejpravděpodobnější, že se člověk při svém rozhodování vyvaruje chyb a bude jednat co nejvíce racionálně? Lidé nejspíše učiní správné (či optimální) rozhodnutí tehdy, když mohou očekávat, že všechny náklady i výnosy svého rozhodnutí bezprostředně pocítí ve své vlastní sféře. V takovém případě má člověk veškerou motivaci k tomu, aby pečlivě zvažoval výhody i nevýhody různých alternativ. Naproti tomu racionální a hospodárné jednání je nejméně pravděpodobné v situaci, kdy náklady a prospěch daného rozhodnutí ponese, resp. obdrží někdo jiný než jedinec, který dané rozhodnutí učinil.

Státní subvence vysokoškolského studia se nejčastěji odůvodňují tím, že vyšší vzdělání vytváří významné „pozitivní externality". Argumentuje se tím, že vyšší vzdělání neprodukuje jen čistě soukromé výnosy pro jednotlivce, nýbrž přináší prospěch též ostatním členům společnosti. Vzdělávající se jedinec tak získává jen část celkového prospěchu ze svého vzdělání. Při svém rozhodování však bere v úvahu jen své soukromé výnosy ze vzdělání, zatímco externí výnosy do svých kalkulací nezahrnuje.  Bez státních dotací by lidé investovali do svého vzdělání příliš málo. Státní podpora vzdělání tudíž zvyšuje „společenský blahobyt".

Tipujete šrotovné, zvýšení sociálních dávek, snížení daní .... ? Samá voda. Dramatické změny často vypadají úplně neškodně a pro mnohé dokonce lákavě. Třeba takto: „Poslanci vyloučili výplatu mzdových nároků z dosahu insolvenčního zákona". Jinými slovy, ať insolvenční zákon přikazuje co chce, tak pokud jsem zbankrotoval a dostanu nějaké peníze, vyplatí se nejdříve mzdy a odstupné zaměstnancům.  Poslanci jsou bodří chlapíci a vědí co je pro lid dobré. Dřív než si nacpou svá tlustá břicha pracháči, ať se nejdřív dosyta nají chudáci zaměstnanci.

Důsledek č. 1

Jak se na vlivnou teorii anglickho myslitele dívají (někteří) moderní ekonomové?

Podle Hobbese v přirozeném stavu bez existence vlády vynakládá každý na zabezpečení svého (bídného) života nadoptimální množství zdrojů, bude se nacházet ve světě všudypřítomných vezňových dilemat, kde převládá oportunismus a kooperace bude minimální. Stát pomocí práva a monopolu na násilí tyto typy her eliminuje, případně je přetvoři v příznivější/opakující se hry.

Common Law Review, anglicky psaný právnický časopis s desetiletou tradicí, vyhlašuje CALL FOR PAPERS, tentokráte na téma Law and Economics.

Common Law Review se tak rozhodl navázat na probíhající kurs ekonomické analýzy práva na PF UK a reagovat na vzrůstající zájem české právnické obce o tento obor. Již poslední číslo obsahuje kromě jiných článek Petra Kuhna, jenž české čtenáře uvádí do problematiky ekonomie společenstevního práva.

Nejdůležitější část pražského projevu B. Obamy, která se týká odzbrojení, lze jen těžko chápat bez kontextu, který vytváří strategie odstrašování. Tyto strategie jsou jednou z velmi zajímavých disciplín, které jdou  ještě poněkud dál za pomezí práva a ekonomie.

Americkou veřejnost značně pobouřilo a rozhořčilo rozhodnutí pojišťovacího gigantu American International Group, Inc. (AIG) vyplatit zhruba 460 zaměstnancům bonusy v celkové výši 165 milionů dolarů (přitom více než 40% této částky - 72 milionů dolarů - mělo obdržet pouhých 22 manažerů).[i] Tváří v tvář téměř „lynchující" náladě občanů se politici začali vzájemně předhánět, kdo z nich co nejostřeji vyjádří své „morální znechucení".

Insolvenční zákon již dříve zavedl tzv. prioritu post-petičního (úvěrového) financování, které je poskytnuto v průběhu reorganizace (tj. sanační řízení)  dlužníka. V reakci na finanční krizi poradní orgán ministra spravedlnosti (tzv. skupina S22) připravil návrh novely insolvenčního zákona, který super-prioritu úvěrového financování rozšiřuje i na případy konkursu (tj. likvidační řízení) dlužníka - podnikatele. Super-prioritou post-petičního financování se zejména rozumí, přednost se uspokojit z majetku dlužníka, před většinou ostatních věřitelů a to dokonce z majetku na němž vázne zástava, případně další zajišťovací právo, jiného věřitele.

P. Kohout si nedá říct a opět se pustil do efektivních trhů.  Už jednou jsem se zde pokusil vysvětlit, že dřívější poznámky P. Kohouta s hypotézou efektivních trhů nemají co dělat. Na jeho poslední pokus reagoval J. Borovička (zde) a dal si chvályhodnou práci velmi podrobně vysvětlit omyly J. Kohouta.

Nedávno jsem vystupoval na konferenci týkající se vývoje realit ve střední a východní Evropě v době finanční krize. Zrovna realitní segment je ukázkovým případem toho, jak když dlužíte hodně peněz spíš se dohodnete na nějaké mimosoudní restrukturalizaci, než že skončíte v bankrotu.

Před pár dekádami, při obhajobě LBOs, M. Jensen tuto logiku vysvětloval na přiloženém grafu.

Graf šikovně ukazuje motivaci věřitelů ze rychle dohodnout ve firmě, která je hodně zadlužená (85% dluhu) oproti firmě, která se zadlužila méně (15%). Prostě věřitelé mají víc ve hře co ztratit, když je současně likvidační hodnota příliš vzdálená hodnotě běžícího podniku.

Je vhodné připomenout, že český stávající model dozoru nad finančním trhem je zcela ojedinělý, nevyzkoušený, a skýtá řadu systémových rizik. Známy jsou pouze dva státy, které mají podobný model - Spojené arabské emiráty a Bahrajn.

V současnosti, stejně jako v každé jiné době, jsou lidé nespokojení se stavem věcí vezdejších. Duch doby volá po řádu, jež by autority měly vnést do tak neuspořádaných, chaotických ekonomických vztahů. Což pohříchu v politickém překladu značí více nařizující regulace skrze legislativní normy. Odložme však nyní planého teoretizování a pohleďme na dva srozumitelné příklady ukazující, proč by touhy „ovládnout a kontrolovat trhy" měly být potlačeny.

O daních z tabáku jinak

Poradní orgán Ministerstva spravedlnosti, kterého je spolubloger B. Havel a já členem, připravil soubor opatření týkající se insolvenčního řízení, kterým reaguje na (probíhající) finanční krizi a (nastávající) hospodářskou recesi.

Teze, ze kterých mají opatření vycházet, byly již zveřejněny minulý týden na webových stránkách Americké obchodní komory, která vyzvala své členy k připomínkám. Více hlav víc ví .... stejně tak budeme rádi i my, pokud nám dáte vědět své nápady, návrhy, připomínky ...... Zkrácenou podobu tezí uvádím niže, dokument je uveden v příloze.

Možná to tak na první pohled nevypadá, ale právě hra ve skořápky výborně demonstruje, proč se právníci nemohou omezovat jen úzce na znalosti práva. Zejména specialisté na ekonomickou kriminalitu [1] musejí rozumět i ekonomickým otázkám.

Významná část literatury [2] zastává názor, že nepoctivými hrami ve smyslu § 250c trestního zákona - trestný čin provozování nepoctivých her a sázek - jsou mimo jiných her také skořápky. K témuž závěru dospěl i Nejvyšší soud v rozhodnutí o dovolání ve věci sp. zn. 11 Tdo 48/2007 (shodně judikoval ve věci sp. zn. 6 Tdo 361/2007). Judikát doporučuji prostudovat v plném znění, zde alespoň zmiňme hlavní argument soudu:

Psal jsem to už jednou a zopakuji to. Nikdo z nás, ať to je nobelista nebo Pepa z Horní Dolní, neví, a ani zdaleka netuší, co se právě děje. My ani nevíme, zda už je světová ekonomika v recesi nebo ne. Ach ano, ta novinářská povídačka o propadu růstu ve dvou po sobě jdoucích kvartálech..... Pochopitelně podobná varování zní nepřesvědčivě, protože každý má dnes tucet receptů a jeden je chytřejší než druhý ... ať už se děje cokoliv. Tak to by v tom byl čert, aby něco nezabralo ...

Často slýcháváme tvrzení, že daně jsou cenou, za kterou si občané nakupují od státu užitečné služby, jež zvyšují jejich blahobyt. Mezi daněmi a tržními cenami za soukromé zboží a služby však existuje přinejmenším jeden podstatný rozdíl. Zatímco každý spotřebitel má svrchované právo se rozhodnout, zda si to či ono soukromé zboží či službu koupí a za jakou cenu, jednotlivý občan neovlivní ani celkovou úroveň zdanění, ani výši a strukturu veřejných výdajů. Cena na trhu je výsledkem dobrovolné transakce.

Jednu věc opravdu nelze přehlédnout. Ani jeden ze členů NERVu  nepaří mezi nejčastěji píšící české autory odborných článků, které byly publikovány ve vlivných ekonomických časopisech. Vůbec tím ani nechci naznačit, že kvůli tomu jsou snad o něco menší odborníci. Ty z nich které mám příležitost znát, pokládám za velmi vzdělané lidi se znamenitou znalostí nejen ekonomie. Na druhou stranu je zarážející, že nabídku nedostali nebo ji nepřijali ekonomové, kteří v Česku platí za akademickou první ligu.

Richard S. Markovits, profesor na univerzitě v Austinu, je známým kritikem některých částí law&economics, zejména je mu trnem v oku používání kritérií ekonomické efektivnosti v oblasti morálky a práva. Na dané téma publikoval množství článků, letos vydal knihu s příznačným názvem Truth or Economics, v níž svou kritiku shrnuje. Markovitsovy texty jsou jistě odborně na úrovni, v tom, co jsem pochopil a dočetl, bych je i podepsal. Má to jeden háček - jsou skoro nečitelné, nedá se v nich orientovat a jediná vodítka, která by čtenáři měla pomoci se prokousat až do konce, totiž nadpisy podkapitol, jsou samy tak složité, že plní spíše funkci glos připsaných na okraj stránky.

Alan McEwen měl na svém počítači uložené obrázky Barta, Maggie a Lisy Simpsonových v různých sexuálních pozicích. Za držení dětské pornografie byl odsouzen k pokutě okolo 40 000 korun a dvouleté podmínce. Minulý týden jeho trest potvrdil Nejvyšší soud Nového Jižního Walesu.

Pokud to pokládáte za jedno z těch poťouchlých rozhodnutí cizokrajných soudů ve stylu „zítra vstanu, poliji se kafem a zažaluji McDonald´s", dost možná budete překvapeni. Vůbec není vyloučeno, že byste v Česku dopadli stejně. K tomu pár poznámek:

V principu lze rozeznávat dva základní čisté typy bankovnictví:

1. „Depozitní bankovnictví" (warehouse banking)