Chtěl bych jen upozornit na blížící se konferenci řešící
obchodněprávní a trestněprávní okolnosti správy korporací. Odkaz zde:

http://www.elsa.cz/page/5713/konference.htm

Praví se (selektivně):

......

Možná jen špatně čtu,tak mě omluvte,  ale tuhle někdo, za účasti Policie, vystěhoval skupinu squaterů z jejich přirozené Milady. Tak logicky vyrazili do ulic a provolávali kromě slávy Miladě, také ať žije džihád..

A co na to státní správa? Zpívající ministr zapěl Ropotámo a dal jiný prostor, jak také jinak, že si squateři zaplatí vodu a elektřinu, takže je vše v pohodě.. 

Ok, až dosud v pořádku, chce se říci, ale stejně se mi to nezdá, a to nejsem fanda státu, natož restrikce, zejména po mém posledním daňovém přiznání...

Sem tam naším tiskem, nikoliv však diskusí, probleskne názor, že je třeba eliminovat listinné akcie na majitele - např. zde http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/penize/clanek.phtml?id=632312. Důvody jsou prý v ochraně před praním špinavých peněz, v potřebě vyšších znalostí skutečných vlastnících akcií apod. Tento názor je pak opírán o nahodilá tvrzení o tom, že takový je trend a přistoupila k tomu „drtivá většina" evropských států.

Soudím, a to nejen v návaznosti na nový zákon o obchodních korporacích, že autoři těchto tezí opomíjejí  řadu argumentů a zejména se pokouší pro své cíle využít nevhodné pravidlo.

Minulý týden proběhla pracovní komise Legislativní rady vlády k návrhu úpravy právnických osob v novém občanském zákoníku. Známým cílem nové úpravy je snaha o sjednocení regulací právnických osob a vyhnout se tak tomu, co jde dnes, tedy existenci řady parciálních zákonů a regulaci obecné likvidace obchodním zákoníkem.

Návrh má samozřejmě v mnohém implikace do života obchodních korporací, když nelze říci, že vždy dobré. Samozřejmě se dá vše řešit odchylkou v zákoně o obchodních korporacích, ale je to správné řešení?

V rámci úvah o právní povaze hlasování na valné hromadě jsem získal neodbytný pocit, že rozhodování Nejvyššího soudu jeví určité tendence k restrikci práv společníků obchodních společností v tom smyslu, že jsou jejich práva podřizována „zájmům společnosti". O tom, co je zájmem společnosti, pak rozhoduje soud. Zřídí-li tedy společníci obchodní společnost, musí se podřídit takto stvořené entitě a respektovat její zájmy. A to dokonce i v případech, kdy by měly jít proti jejich vlastním. Vědom si ošidnosti celé záležitosti, předkládám tuto stručnou úvahu k diskuzi.

Stále se diskutuje délka soudních řízení, a to zejména ve věci obchodních společností a bývalého zákona o konkursu a vyrovnání. Dávám k odlehčené diskusi glosu zdůvodnění, aniž bych měl ambice ukazovat detaily (ostatně všichni je známe, srov. např. výsledky odborného kolokvia k judikatuře NS  - Právní rozhledy 19/2008).

Minulou středu informovaly Hospodářské noviny své čtenáře, že právnická fakulta Západočeské univerzity v Plzni nesmí přijímat ke studiu doktorandy, protože jí to zakázala ministerská komise. Tak se na situaci této školy podívejme.

Předně je třeba říci, že každé hodnocení kvality škol je ošidné. Často žije samo pro sebe. Vychází sice s výsledky číselně přesnými, ale využívá k tomu tak nahodilých informací, že jde vlastně jen o přesnost umělecké koláže.

O tabulkách a životě

Předkládám k diskusi další verzi návrhu obchodního zákona, tentokráte již blízkého finálnímu stavu, resp. stavu pro další veřejné diskuse.

Činím tak zejména pro návrh textace § 90 an., tedy nové regulace koncernového práva. Letmým náhledem zjistíte, že text opouští dosavadní německý koncept a zavádí to, čemu se v Evropě říká Rozenblumův koncept.  

Tato cesta je dána nejen diskusí v komisi, ale zejména doporučeními, která dává EU, resp. odborné kruhy (Winterova zpráva, doporučení Fora Europaeum Konzernrecht).

Také systematické zařazení textu je jiné a je nutné ho číst současně s pravidly fiduciárních povinností.  

Předkládám k další diskusi finální verzi návrhu občanského zákoníku v podobě,v které odešla či má odejít do vnějšího připomínkového řízení.

Bohužel to nelze vložit do sekce dokumenty, tak alespoň tady jako příloha.

Tak tu koukám na rychlý přerod návrhu občanského zákoníku - v rozmezí měsíce došlo ke změně povinností člena orgánu právnické osoby - v zásadě se nám do občanského práva dostává jedna strana mince zvané fiduciární povinnosti, druhá však zůstala venku (business judgement rule).

Starší text:

„Kdo přijme funkci člena orgánu právnické osoby, zavazuje se, že bude funkci vykonávat s nezbytnou loajalitou a potřebnými znalostmi a pečlivostí. Nedbale jedná, kdo při přijetí funkce nebo jejím výkonu zjistil nebo musel zjistit, že toho není schopen a nevyvodí z toho pro sebe důsledky."

Nový text:

Má-li Petr Kuhn diskusi k svému postu za vyčerpávající, nabízím jiné téma a po mnoha a mnoha stranách hlubokých úvah Tomáše Sobka dávám sociální odlehčení, resp. úvahu daleko povrchnější a jednodušší. Tentokráte na téma vzdělávání advokátních koncipientů (a snad, mutatis mutandis, i soudních čekatelů). Měl jsem možnost přednášet oběma skupinám a ze strany koncipientů jsem měl i mnohé odezvy, proto si troufám. Ale v zásadě se jen systémově ptám..

Jak tak běží práce nad dokončením návrhu občanského zákoníku, běží také práce na obchodním zákoně. Předkládám vám k diskusi jeho další návrh s tím, že absentuje partie o koncernovém právu, která bude dodělána později. (text návhu se nachází  v části "Dokumenty" a jako příloha je připojen k tomuto postu).

Rozhodnutí senátu Nejvyššího soudu ČR ve složení I. Štenglové, H. Gajdziokové a Z. Krčmáře sp.zn. 29 Odo 1193/2007způsobilo celkem slušné zděšení v komunitě právníků praktikujících korporátní právo.

Insolvenční zákon je neustále terčem diskuse, a je to logické, je to zákon nový. Říká se leccos. Komise, kterou Petr Kuhn pojmenoval, psala zákon v době, kdy mezi členy byla odborná neshoda, byl tlak na dokončení a šlo o to, do zákona dostat maximum možného - jedno jak. Ano, je to slátanina, a nemyslím, že by kterýkoliv z autorů tímto pojmenováním mohl být uražen nebo cokoliv podobného.

A dál? Zákon jsou jen sdělení, která podléhají času a interpretaci. Jakkoliv zastaralý zákon může být dobrý zákon - ostatně to tvrdil již ideový tvůrce Code Civil Pothier, a dnešní chápání starých francouzských slov tomu jen napovídá. A tak je to i s insolvenčním zákonem - obsahuje potřebné, ale je třeba to rozumně hledat.

„Plnění, které je předmětem závazku, musí být schopno hospodářského ocenění a odpovídat zájmu věřitele, i když není jen majetkový".

Takto zní jedno ze základních ustanovení návrhu občanského zákoníku, resp. tamní partie o obligacích. Je dále rozvedeno argumenty, že závazek je pojem práva majetkového a plnění musí tedy mít povahu majetkovou. U věřitele se pak zohledňuje i zájem jiný. Vzorem je Codice civile.

Toliko zákon a důvodová zpráva. Autor návrhu pak dále dovozuje, že pokud dojde k jednání, které splní znaky smlouvy a normálně by založilo obligaci, nicméně nesleduje plnění, které je hospodářsky ocenitelné, nemůže jít o obligaci - mj. z důvodu diskusí nad vadným plněním apod. Půjde tedy o jednání mimoprávní.

Nejvyšší soud ČR nás již mnohokráte překvapil. V dobrém i špatném. Když už se ale v poslední době zdálo, že se blízká na lepší časy, opět zahřmělo, a nám nezbývá než se opět divit. Pojďme se tedy společně divit nad rozhodnutím sp. zn. 29 Odo 387/2006.

Vzhledem k daným determinantám (kdy postrádá valného praktického významu diskuse nad smysluplností nabídek převzetí jako takových a zvláště pak nabídkové povinnosti) se jako jedno ze stěžejních a nejkontroverznějších témat nabídek převzetí, ale též squeeze-out(u), jeví být postavení České národní banky. Tento post není analýzou, ale může být úvodem k diskusi.

Myslím, že lze akceptovat existenci zvýšeného veřejného zájmu na ochraně akcionářů "kótovaných" společností, jimž se přiznává postavení spotřebitelů na kapitálovém trhu. O čem pochybuji, je zda je efektivní, aby ochrana retailového segmentu kapitálového trhu byla zajištěna právě přímou ingerencí ČNB do procesu nabídky převzetí (případně squeeze-out(u). Stávající právní úprava jasně ukazuje limity tohoto řešení.

Tak jsem si shodou okolností znovu přečetl judikáty, které byly vydány ve věci sporu presidenta republiky o jmenování justičního čekatele soudcem, odvolání předsedkyně NS ČR, jmenování Dr. Bureše soudcem a jeho přidělení do funkce místopředsedy tohoto soudu. A musím přiznat, že si stále více a více připadám jak Alenka v Říši za zrcadlem. ÚS ČR, jinak známý svým odbojem proti formalismu, své rozsudky postavil v podstatě pouze na něm, někdy s úsměvnou argumentací (vzpomeňme jen jeho úvahu, že „dlouhodobým nevykonáváním činnosti předsedy NS ČR" není možné chápat jeho odvolání z funkce - takže kdyby nedejbože zemřela, budeme čekat několik dní až bude dlouhodobě mrtvá??

Diskuse na našem blogu se často dostávají do tmavých uliček nejasnosti slov a pojmů, které využíváme. Často myslím naplňujeme onen „ráj pojmů", jak píše Hart, abychom hráli hamletovskou hru na slova a slova. Měl bych proto námět k další diskusi.

Navedla mě na to otázka diskutovaná nedávno při rekodifikaci obchodního práva. Ptali se, zda je možné založit akciovou společnost a vzít akcionářům (pouze těm zakládajícím) právo na dividendu. V zásadě to bylo odmítnuto z důvodu, že to popírá akciovou společnost jako právní institut.

Takže už zase srovnáváme a tentokráte všechno se vším. Prací prostředky, počet mobilů na 135 lidí, počty knih, právníky a nejnověji i právnické fakulty... Jenže počet knih přece nikdy o ničem nevypovídal (např. soukromou knihovnu Viktora Knappa má dnes Vysoká škola Karlovy Vary - a je to vskutku velká knihovna, Koniáš by zaplesal), hodnocení právníků publikované v nedávné době na stránkách HN bylo spíše úsměvné, než cokoliv jiného. A srovnání právnických fakult ČR????

Že se agency problems a pravidlo podnikatelského úsudku nevyučuje, resp. nevyučovalo, je pravda, Stejně jako, že se nevyučovalo legal writing - byť v Plzni na fakultě se tento předmět svého času vyučoval, leč byl zrušen pro nedostatek ¨zájmu studenstva... Na druhé straně to nic neznamená, protože kdo četl učebnice romanistiky ví, že celá ta sofisitka kolem pravidla podnikatelského úsudku je jen multiplikací tamní dilligencie. Jinými slovy, nihil novi sub sole.

Myslím, že ten "nic neříkající pojem" nám přeci jen může pomoci, a to nejen proto, že je letitý (až skoro spontánní), ale také proto, že má v sobě dosti silný obsah. Mám totiž za to, že on sám je zcela dostačující, pokud bychom ho uměli naplnit. Není výdobytkem českého práva a ani 20 století, je jistě starší a i proto Eliáš ve svém OZ pravidla řádné správy řeší mj. u svěřenectví. Nová (zatím nedostupná) verze ObchZ na to reaguje a pravidla podnikatelského úsudku obsahuje.

Říká se, že český zákonodárce nemá koncepci. Také se říká, že česká legislativní práce je nemastná neslaná a neumí se rozhodnout. Možná ano, možná ne. V zásadě je to jedno, třesky plesky, podstatné asi bude, zda výsledné formulace budou vyhovovat praxi, resp. potřebám trhu. Chce-li zákonodárce regulovat, jistě sleduje na jedné straně nějaký cíl, ale na druhé straně také, to aby mu subjekty neodcházely od jiných jurisdikcí a aby tedy vlastně bylo koho regulovat.

Přiznám se bez dalšího, že jsem se ve Vaší diskusi tak trochu ztratil:). Před závorku jen tolik, že § 196a je zpackaná transpozice "nagründung" pravidla podle čl. 11 Druhé směrnice, což nám vysvětluje, kdeže se to v právu vlastně vzalo:). Pokud chceme diskutovat zdůvodnění § 196a, pak např., otázka 3 let pro souhlas valné hromady, je otázkou řešitelnou pouze arbitrárně, resp. podle vkusu. Celé to ustanovení se pokouší řešit rizika netransparentnosti vztahu mezi zakladateli a společností, aniž by si však uvědomilo, že je samo o sobě jen jedním prvkem z mnoha, které však již bohužel české obchodní právo nezná.

V reakci na Petra Kuhna se zaměřuji na to, jakým způsobem by účast zaměstnanců měla/mohla fungovat podle budoucího obchodního zákona. Je to jen malá výseč problémů, ale může vést k širší diskusí nad novým zákonem.

Je jasné, že každá teorie implicitně limituje sama sebe - navazující ji buď popře nebo doplní. Stejně tak lze jistě uznat, že teorie předpokládá správnost svých výsledků a tím se dostává do bludného kruhu - nebylo-li by (pravidelně) dosahováno správných a předpokladatelných výsledků, teorie by musela být nutně reformulována (reartikulována), jinak by její podstatou byla nahodilost. Platí-li to např. o Newtonově popření Aristotelovo pojetí pravidel pohybu, tedy platí-li to ve vědách exaktních (dělení věd beru jen jako suplement), mohlo by to platit i v právu, tedy vědě to sociální. I zde bychom mohli (a měli) formulovat takové zákonitosti, z kterých budeme schopni odvozovat další vývoj, resp. jejich realizaci - bohužel však toto učinit nemůžeme, ledaže určité skutečnosti fingujeme (nabízí se tedy otázka, je-li právo vůbec věda).

I. Nedostatek času a jistoty