Asi organizátoři očekávají velký převis množství zájemců nad kapacitou kurzu a motivační dopis jim umožní mezi uchazeči lépe rozlišit ty se skutečném zájmem, než pouhý strukturovaný životopis.

Jinak akce vypadá zajímavě, včetně přednášejících (snad s výjimkou té Bouškové ... jestli je to tedy ta Boušková, co kdysi pracovala v Poradně pro občanství).

Myslím, že Matěj má pravdu. Problém je v tom, že počet míst na Patejdlově boudě je velmi omezený. Např. je nutné odfiltrovat hysterické fanynky Bohouše Havla. Pokud motivační dopis začne srdíčkem, automaticky půjde do koše.
.

Pavlu Boučkovou (nikoli Bouškovou) osobně neznám, ale budu rád, když poznám někoho, kdo myslí velmi odlišně než já.

Odlišně než ty snad myslí úplně všichni lidi, ne? :-))))

Za to Ty musíš v české společnosti, plné libertariánů, trpět pocity frustrace z vlastní normálnosti.

Kdyby česká společnost byla plná libertariánů, tak já bych nejspíš byl marxista. :-)

Tomáš Sobek jako vždy myslí, že myslí, a pouští do světa věty, jejichž obsah si ani nemyslí:). Takže uznávám, že jako on skutečně myslí málokdo, snad jen jeho učitel Tomáš Dvořák. 

Motivační dopis nevím co je, ale rád ho Petrovi Kuhnovi vystavím, navíc, pokud Petr stále studuje postgraduál, je student a problém nemá:). 

Myslet, že nemyslím, by bylo inkonzistentní.
.

Tomáš Dvořák dokáže víc psát než číst. Pro mě je to stejný ideál, jako kdybych plodil děti, ale nesouložil.

Ad 1), jistě, u T.Sobka ideální paradox.

Ad 2), to jistě lze, máme na to dokonce kliniky 

Katedra obchodního práva je klinika psaní bez čtení nebo plození bez sexu?
.
Na náhrobku budu mít epitaf: "Zmocnil jsem se vědy, ale neobtěžkal ji."

Pro tebe je ideálem "plodit děti, ale nesouložit"? :-) To se teda člověk dozvídá věci ... :)

Logika ironie: Plození bez sexu pro něj jistě není atraktivní. Tedy pokud víc psát než číst je pro něj stejný ideál jako plození bez sexu, pak víc psát než číst pro něj není atraktivní.

V tom případě jsi ale měl dát výraz ideál do uvozovek, tím bychom předešli následnému nedorozumění, že jde o Tvůj ideál ("pro mě je to stejný ideál jako...". :)

Ironie je netransparentní způsob komunikace. Je založená právě na tom, že posunujeme význam slov. Když tato slova dáme do uvozovek, tak sice předcházíme nedorozumění, ale ironie se ztrácí.

No já si naopak myslím, že ty uvozovky by tu ironii ještě podtrhly a zdůraznily. :-)) I když pak by to už možná nebyla ironie, ale sarkasmus.

Myslím, že kouzlo ironie spočívá právě v tom, že nás nechává na pochybách, jestli to mluvčí myslel doslovně nebo ironicky.

Tohle bych tipoval opět na Tomáše. :-)

Kterého? Doufám, že ne mě. Můj současný život je skoro asketický. Celé dny píšu a píšu a píšu. Jsem si jistý, že si užíváš víc.

No, myslel jsem samozřejmě tebe. :) Tak to promiň. ;-) Co píšeš? Nějaký traktát o (ne)svobodě vůle?

Píšu o metaetice (to je logika etiky) a analytické teorii práva. Zrovna teď píšu kapitolu o morálním fikcionalismu, podle kterého je morálka (ale i svobodná vůle) "jenom" užitečná fikce. 

Logika etiky = jakési apriorní základy, kt. musí etika respektovat, aby byla smysluplná? 

V podstatě ano. Např. se ukázalo, že tzv. morální sentimentalismus (např. David Hume, Adam Smith) zoufale ztroskotává na logice.

Příklad: 

Jestliže X je morálně špatné jednání, pak Y je morálně špatné jednání.

X je morálně špatné jednání.

Tedy: Y je morálně špatné jednání.

Tento argument je nepochybně logicky korektní, závěr vyplývá z premis, ale z pozic sentimentalismu to nelze vysvětlit.  

Jistě, "morální sentimentalismus" může vést k morálním postojům, které nejsou vzájemně konzistentní, protože je založen nikoli na argumentech, ale na pocitech / intuici. Ty to ale říkáš, jako kdyby se to "ukázalo" teprve nedávno. To přece muselo být namítáno už v Humově době.

Ale možná ti vůbec nerozumím.

1) Humovci (přesněji: nonkognitivisté) nepopírají, že i v etice lze smysluplně argumentovat. Jejich problém je, že onu smysluplnost neumí vysvětlit. Posledních 100 let nedělají nic jiného, než že se o to snaží. Ale neúspěšně.

2) Zajímavé je, že pokud máme vysvětlit, proč jsou některé morální argumenty logicky korektní a jiné logicky nekorektní, pak musíme předpokládat, že morální výroky jsou výroky o jakési morální realitě. To je nepříjemné, protože nic takového jako morální realita neexistuje.

A proto postupně sílí tzv. morální fikcionalismus, podle kterého jsou všechny morální výroky nepravdivé, ale my některé z nich akceptujeme jakoby by byly pravdivé, protože jsou z hlediska společenské spolupráce užitečné. Prostě: Morálka je užitečná fikce.

Dík. A oni se jí Humovci snaží vysvětlit? Mně se spíš zdálo, že jde o prostý popis / vysvětlení toho, jak lidé dospívají ke svým morálním soudům.

Mně nejde ani tak o to, aby morální výroky byly "logicky korektní", ale aby člověk, který odlišně posuzuje dva morální případy, které se zdají být v  rozhodných rysech stejné, dovedl smysluplně vysvětlit, v čem shledává relevantní rozdíl. Pokud to vysvětlit nedokáže, ale stále trvá na svém stanovisku, tak IMHO není sebemenší důvod brát jeho morální postoj vážně.

Když říkám "humovci", tak myslím nonkognitivisty. Tvoje poznámka je ale zcela na místě, pokud mluvíme o Davidovi Humovi jako takovém.

Rachel Cohon o tom napsala knihu Hume´s Morality: Feeling and Fabrication. Tam ale argumentuje, že Humova etika není jenom deskriptivní psychologie morálky, ale je to také normativní etika.

Ad logická korektnost argumentů: Kdyby si Hume myslel, že v etice nelze vůbec argumentovat, pak by si nestěžoval, že někteří etici dělají logickou chybu, když z ryze deskriptivních premis odvozují normativní (morální) závěr.

btw. Říkáš, že logická korektnost argumentů Tě nezajímá, ale asi by se Ti nelíbilo, kdyby někdo argumentoval:

S relevantně podobnými případy bychom měli zacházet podobně.

Tyto dva případy jsou relevantně podobné.

Tedy: NEměli bychom s nimi zacházet podobně.

Neřekl jsem, že mě logická korektnost morálních argumentů "nezajímá", nýbrž že mi o ni "ani tak nejde (v porovnání s ...)". :-) No ale jistě, určitá minimální koherence je dozajista nezbytná k tomu, aby vůbec bylo možné hovořit o morálním POSTOJI.

"Určitá minimální koherence je dozajista nezbytná k tomu, aby vůbec bylo možné hovořit o morálním POSTOJI."

Přesně tak. Výše ses ptal, co je to metaetika, a teď jsi udělal metaetický výrok. :)

To mě těší. :)

To si rád přečtu. A až to dopíšeš, napiš něco o logice lásky. Trocha teorie nezaškodí

Spíš mě zajímá logika důkazů (nebo spíš "důkazů") existence Boha.

To mě taky, měl jsem podobné hádky s kamarády často. Jenže scholastická argumentace "je to možné, protože se to stalo" je většinou tak to nejlepší, co z nich vypadne. Jinak to je samé namyšlené "důkaz je náš vnitřní prožitek, ke kterému ty jsi ještě nedospěl". Kupodivu nejlepší byl jeden kamrád kněz, který řekl, že žádné důkazy, logické ani jiné, nejsou. Že věří v boha a podstatou víry je absence důkazu. Že je to nelogické, iracionální a že mu to nevadí, protože od toho dostává, co očekává. Na to se nedá nic říct, má pravdu. Takže piš :-)

"Že je to nelogické, iracionální a že mu to nevadí, protože od toho dostává, co očekává."

Pak to ale není víra ve smyslu přesvědčení, že něco je pravda.  

Jak to? On má dozajista důvod věřit tomu, že je lepší žít "jako kdyby" Bůh existoval, i když jeho existenci striktně racionálně dokázat není schopen. Podobně můžeš mít důvod věřit, že je lepší žít, jako kdyby existoval "objektivní morální řád", i když třeba nakrásně nic takového neexistuje.

Rozlišujme přesvědčení, že Bůh existuje, a přesvědčení, že existence Boha je užitečná fikce. Viz http://teorieprava.blogspot.com/2009/07/na-obrazku-je-hans-vaihinger.html

No ale jak ty víš, co přesně on těmi slovy míní, resp. v co přesně věří? Asi sotva věří v Boha jako v jakéhosi všemohoucího starce,který sedí na obláčku. Lidé často říkají A a ve skutečnosti myslí B, obzvláště ve věcech víry. :-)

Spíše mi šlo o to, že musíme rozlišovat postoj přesvědčení, že nějaká teorie je pravdivá, a postoj praktické akceptace nějaké teorie, protože je užitečná, i když třeba není pravdivá.

Viz onen odkaz.

OK, vytiskl jsem si to a přečtu si to. Měli byste tomu blogu dát větší publicitu.

Ovšem ta fotka Spravedlnosti s nápisem "Vždy jen poodhalená", to mě velmi pobavilo. :-))

Jistě, Pascalova sázka (k jejímu úskali Ptattchett, T., Malí bohové).

T.S.No ale to je právě křesťanské vnímání pravdy. Divné.

Problém Paskalovy sázky je mimo jiné v tom, že stojí na tzv. doxastickém voluntarismu, tedy že se můžu o čemkoli prostě rozhodnout, že tomu budu věřit a skutečně tomu pak začnu věřit. To je ale psychologicky nerealistický předpoklad.  

NN. On přece říká žít, jako by existoval, tj. dodržovat jeho pravidla, účastnit se obřadů atd. Opak je nesmysl, nemohl bys v něj věřit (i kdyby ses nějak dokopal) a zároveň to dělat pro jistotu. kdybs v něj orpavdu věřil, tak ta sázka nemá smysl. Cílem sázky je zvýšená šance spasení, ne blaho víry.

To závisí na koncepci Boha. Pokud Bůh chce, abys v něj věřil, pak Ti pouhá návštěvnost kostela Spasení nezajistí. Je otázka, jestli Bůh má rád sázkaře. Atd. To je další problém Paskalovy sázky, totiž na jakého Boha si vsadit.