Reklama
Jouza L.:
Zákoník práce s komentářem včetně aplikace občanského zákoníku
Benda V., Tomíček M.:
DPH u intrakomunitárních dodávek a dovozu a vývozu zboží
Březinová H.:
Ekonomické aspekty insolvenčního zákona
Kovanicová D.:
Abeceda účetních znalostí pro každého
Čech P., Dědič J.:
Evropská (akciová) společnost
Čech P., Dědič J.:
Obchodní zákoník - Komentář
Čech P., Dědič J.:
Evropské právo společností
Vomáčková H.:
Účetnictví akvizicí, fúzí a jiných vlastnických transakcí (vyšší účetnictví)
Vedral J.:
Správní řád - Komentář
Bureš J., Drápal L., Havel B., Kučera F., Kuhn P., Rýdl T.:
Insolvenční zákon - komentář
Právní a ekonomické publikace
Nakladatelství POLYGON
M. Šuster (host): Jak obrovský byl nárůst státních výdajů v průběhu 20. století?
Uplynulé 20. století by šlo bez nadsázky označit za století „explozivního nárůstu" velikosti státu. Zatímco ještě na začátku 20. století veřejné výdaje typicky nepřesahovaly 10 % hrubého domácího produktu (HDP), na konci téhož století se podíl veřejných výdajů na HDP několikanásobně zvýšil a pohyboval se typicky v rozmezí 30 až 50 % HDP.
|
Veřejné výdaje jako % HDP |
||||||
| Rok | Francie | Německo | Švédsko | Japonsko | Velká Británie | USA |
| Cca 1870 | 12,6 | 10 | ---- | 8,8 | 9,4 | 7,3 |
| 1913 | 17 | 14,8 | 10,4 | 8,3 | 12,7 | 7,5 |
| 1920 | 27,6 | 25 | 10,9 | 14,8 | 26,2 | 12,1 |
| 1937 | 29 | 34,1 | 16,5 | 25,4 | 30 | 19,7 |
| 1960 | 34,6 | 32,4 | 31 | 17,5 | 32,2 | 27 |
| 1980 | 46,1 | 47,9 | 60,1 | 32 | 43 | 31,4 |
| 1990 | 49,8 | 45,1 | 59,1 | 31,3 | 39,9 | 32.8 |
| 1996 | 55 | 49,1 | 64,1 | 35,9 | 43 | 32,4 |
Zdroj: Vito Tanzi a Ludger Schuknecht, Public Spending in the 20th Century: A Global Perspective (New York: Cambridge University Press, 2000), str. 6.
Plynulý nárůst veřejných výdajů v poměru k HDP byl po druhé světové válce způsoben především masivním rozmachem transferových plateb (přerozdělování). V tomto období vznikaly a prudce „bobtnaly" zejm. státní programy v oblasti zdravotnictví, důchodového pojištění či rozličné programy sociálního zabezpečení. Započala éra všeobjímajícího „sociálního státu", jenž se stará o občany „od kolébky po hrob". Naproti tomu výdaje na služby, které by šlo s přimhouřením oka označit za veřejné statky, relativně stagnovaly (tj. v poměru k velikosti ekonomiky, nikoli absolutně).
Prudký nárůst rozličných sociálních transferů je dosti paradoxní. Z logiky věci by člověk spíše očekával, že postupně, jak společnost bohatne a zvyšují se reálné příjmy, budou lidé stále více schopni se postarat o sama sebe vlastními silami a budou tedy potřebovat relativně méně státní pomoci. Pak by ovšem podíl sociálních transferů na HDP měl pozvolna klesat a nikoli růst.[i]
Základní (a v očích klasických liberálů zdaleka nejdůležitější) funkci státu je vytvoření stabilního, předvídatelného a pokud možno co nejméně si protiřečícího právního řádu, jakož i zajištění vnější a vnitřní bezpečnosti občanů před agresí a útoky na jejich majetek. Nedílnou součásti je i to, aby stát zajistil přiměřeně rychlou a účinnou vymahatelnost právních nároků (tj. kvalitní a efektivní soudnictví). Z liberálního hlediska je obzvlášť smutné, že zatímco státy na sebe „nabalovaly" stále nové a nové funkce a nezřízeně „tloustly" jako Otesánek, při výkonu těchto svých nejvýznamnějších funkcí v mnoha ohledech žalostně selhávaly.[ii]
Na závěr se pro zajímavost podívejme, jaká by byla velikost státu, kdyby se omezil jen na výkon svých nejzákladnějších funkcí:
|
Státní rozpočet z roku 2006 |
||
| Rozpočtová kapitola | Výdaje (v tisících Kč) | Podíl na celkových státních výdajích |
| Ministerstvo obrany | 55 694 000 | 5,81 % |
| Ministerstvo spravedlnosti | 18 480 373 | 1,93 % |
| Ministerstvo vnitra (pouze policie) | 32 476 304 | 3,39 % |
| Ústavní soud | 145 361 | 0,02 % |
| Všeobecná pokladní zpráva(započítány jsou jen transfery krajům, nějaké rezervy pro případ pohrom, atd.) | 32 537 209 | 3,39 % |
| Celkové výdaje státního rozpočtu | 958 791 799 | 100 % |
| Z toho „ultra-minimální“ stát: | 139 333 247 | 14,53 % |
Takovýto „ultra-minimální" stát by tedy občany přišel na pouhých 14,53% nákladů dnešního státu. Občané by mohli slavit Den daňové svobody již 24. ledna (a nikoli zhruba v polovině června, jak je tomu v současnosti).
Závěrečné upozornění: to, že autor z ilustračních důvodů srovnává současný stav s liberálním „ultra-minimálním státem", ještě samo o sobě nutně neznamená, že obhajuje „radikální seškrtání" činnosti státu až na samotnou jeho „dřeň". Účelem tohoto srovnání je nabídnout čtenářům určitou pozoruhodnou perspektivu.
[i] Srov. Robert Higgs, Politická ekonomie strachu. Praha: Liberální institut, 2006, str. 14.
[ii] Připomeňme si, že podle údajů ministerstva spravedlnosti byla u okresních soudů v roce 2005 průměrná délka trestních řízení 254 dní a průměrná délka občanskoprávních řízení činila dokonce 453 dní!
OK, tak já sem překopíruju pár věcí, co jsem ti psal mailem:
__________________
Úroveň daní ve středověku atd.: to máš těžký. Co byl tenkrát stát? De facto panovník ... a tam se předpokládalo, že si za normálních okolností musí pokrýt své výdaje prostřednictvím příjmů, které mu plynuly z vlastního majetku / statků. Daně se ukládali v podstatě jen v mimořádných situacích, když bylo zapotřebí financovat (zejm.) obrannou válku etc. Alespoň tedy v ústavních režimech typu Anglie po Magně Chartě. Na druhou stranu běžnej člověk pracoval na půdě vrchnosti a odváděl jí různé věcné dávky ... teď tam máš problém, jestli to brát jako zdanění, nebo jako nájemné. Ale vzhledem k tomu, že původ vlastnictví půdy typicky byl výboj (násilí), bral bych to spíš jako daň.
Btw, pár odkazů:
1) Maurice Hugh Keen: England in the later Middle Ages, str. 143-144:
http://books.google.cz/books?id=UZ-TEXN5cWUC&pg=PA144
2) Just Taxes: The Politics of Taxation in Britain, 1914-1979 | Book Reviews
http://eh.net/bookreviews/library/0759
Nevertheless, the unpopularity of what critics came to term the "tax-eater" state created a significant legitimacy problem. Whereas government expenditure had been 8 to 10 percent of national income in the eighteenth century, by 1815 it had reached 23 percent of GNP. With the war over, but with continuing high levels of taxation needed to service the national debt built up during the war, taxpayers made common cause with radicals to decry the menace of militarism and "old corruption" -- the costs of royal extravagance, sinecures, and pensions, and the parasitism of rich landowners and financiers.
The creation of trust essentially had three elements. The first was the reassuring of tax payers that their taxes would not be misused via an assault on "waste." This entailed an extraordinarily sustained program of expenditure retrenchment which reduced tax revenues to 9 percent of GNP by 1900, though of course in a much larger economy."
Výše uvedený gigantický nárůst z 10 % HNP v 18. stol. na 23 % v roce 1815 byl samozřejmě vyvolán především Naopoleonskými válkami.
Pravdou ale je, že třeba poslední století římské říše byla příznačné mj. velkým nárůstem zdanění a regulací ... však se také za příčinu úpadku a rozkladu římské říše považuje i tento "crippling" nárůst státní moci. Ale to bych si muselněkde pečlivěji ověřit.
Ad 3/ až 5/:
To se ale dostáváme úplně někam jinam, než co bylo účelem textu ... já tam mám srovnání s "ultra-minimálním státem" jen čistě z ilustračních důvodů, proto tam také mám ten dovětek:
"[Závěrečné upozornění: to, že autor z ilustračních důvodů srovnává současný stav s liberálním „ultra-minimálním státem“, ještě samo o sobě nutně neznamená, že obhajuje „radikální seškrtání“ činnosti státu až na samotnou jeho „dřeň“. Účelem tohoto srovnání je nabídnout čtenářům určitou pozoruhodnou perspektivu.]"
Základním účel jsou ty tabulky + které výdaje způsobily ten nárůst. To ostatní je jen taková rétorická omáčka, aby to nebylo tak suchý. :-))
"Na druhou stranu běžnej člověk pracoval na půdě vrchnosti a odváděl jí různé věcné dávky ... teď tam máš problém, jestli to brát jako zdanění, nebo jako nájemné."
Mluvíme o poddanských povinnostech, které nebyly stanovené smlouvou, ale příkazem, takže spíše zdanění. Další věc je, že nejde jenom o to, jaký podíl životních prostředků je odváděný na daních. Snad ještě významnější je to, jaký podíl z onoho zbytku životních prostředků, které si člověk může ponechat, tvoří nutné minimum, které potřebuje k přežití. Středověký člověk nemohl odvádět výrazně víc než odváděl, a to prostě proto, že by se zbytkem už nepřežil.
Proč ve 20. století rychle roste daňové zatížení? Protože příjem lidí se rychle zvyšuje výrazně nad úroveň minima k přežití a je lidem z čeho brát. Správná otázka je, proč daňové zatížené nerostlo ještě rychleji, když teoreticky mohlo.
Tak ono je to taky zavádějící, si všímat jen výdajů. Tak např. ve Švédsku byl ten podíl veřejných výdajů na HDP extrémně vysoký, ale značná část těch sociálních transferů se vracela zpátky těm, komu je stát nejprve na daních sebral. :-)
Tak jednak od jistého bodu ti další zvyšování daňové zátěže už dodatečné daňové příjmy nepřinese (srov. Lafferovu křivku), jednak těch cca 50 % HDP se bude dost možná blížit maximální hranici, kdy ještě zdanění není "crippling".
Jinak souhlas, v chudé společnosti logicky musí být úroveň zdanění v poměru k příjmům nižší, než jaké může být v bohatých společnostech.
Promiň, ale prostě dáváš čísla a pod nimi je text, který ale nic neříká o samotném problému :"Plynulý nárůst veřejných výdajů v poměru k HDP byl po druhé světové válce způsoben především masivním rozmachem transferových plateb (přerozdělování). V tomto období vznikaly a prudce „bobtnaly" zejm. státní programy v oblasti zdravotnictví, důchodového pojištění či rozličné programy sociálního zabezpečení. Započala éra všeobjímajícího „sociálního státu", jenž se stará o občany „od kolébky po hrob". Naproti tomu výdaje na služby, které by šlo s přimhouřením oka označit za veřejné statky, relativně stagnovaly (tj. v poměru k velikosti ekonomiky, nikoli absolutně)."
No a co je to špatně, že bobtnaly sociální programy? Proč? Od jaké výše je to špatně? To mi tam chybí ....
Petře, ten úryvek, co cituješ, přece evidentně "konstatuje fakta", i když nikoli "neutrálním jazykem". Z mého tónu je sice evidentní, že takový vývoj nepovažuji za "šťastný", ale nikde to výslovně neříkám. Čili ty mě vlastně kritizuješ za to, že jsem napsal článek s jiným tématem, než jaké by se ti líbilo. 
Existuje aspoň tisíc, ne-li více důvodů, co je na to špatného. Zde uvedu z mého hlediska nejdůležitější: kdyby stát šlo přirovnat k dobrovolnému spolku typu bytového družstva, fajn, ať si prostá většina členů v souladu se stanovami klidně odhlasuje, že do společné kasy budou členové odvádět třeba 80 % svých příjmů a družstvo se na oplátku bude starat o jejich blaho "od kolébky po hrob". Členové tu totiž rozhodují o svých penězích a podle pravidel, na něž na začátku všichni dobrovolně přistoupili. Takže tu můžeš mít presumpci legitimity všech rozhodnutí, která dodržují daná procesní pravidla; odvozují se totiž prokazatelně od prvotního "skutečného souhlasu ovládaných". U státu žádnou takovou presumptivní legitimitu odvozenou od skutečného souhlasu ovládaných nemáš, proto by každé plánované rozšiřování státní moci mělo nejprve projít přísným testem a mělo by zejm. získat prokazatelný souhlas jakési "super - majority", který by se blížil všeobecnému konsensu (např. 80 a více % souhlasí). [Předpokládám zde samozřejmě, že výchozím bodem je stát, který dělá jen činnosti, u nichž panuje téměř 100 % souhlas občanů, že by je stát vyvíjet měl (např. soudnictví). Kdybys požadavek super - majority zavedl dnes, tak by to jen konzervovalo ("zabetonovalo") status quo, tj. dnešní stav.]
No, a já osobně jsem ochoten akceptovat snad jen takovou úroveň sociálních dávek, která každému, kdo se ocitne ve svízelné sociální situaci, garantuje základní "společensky uznané" životní minimum. Co jde nad to, mi připadá velice obtížně ospravedlnitelné.
"No, a já osobně jsem ochoten akceptovat snad jen takovou úroveň sociálních dávek, která každému, kdo se ocitne ve svízelné sociální situaci, garantuje základní "společensky uznané" životní minimum. Co jde nad to, mi připadá velice obtížně ospravedlnitelné."
Myslím, že překvapivě se na této definici jistě shodne i většina lidí včetně řekněmě socialistů.
Mimochodem, jestliže ti během cca 60-70 let veřejné výdaje vzrostou z 10 % HDP na 30 - 50 % HDP, tak je to explozivní nárůst veřejných výdajů i bez ohledu na to, zda někdy v minulosti došlo k podobnému nárůstu veřejných výdajů za srovnatelně krátkou dobu.
Podobně přece můžu 19. stol. označit za století "převratného technologického pokroku", i když např. 20. století se také vyznačovalo vysokým tempem technologického vývoje.
Jistě, pokud bychom měli data, pak ovšem dost možná i první , druhé století ..... všechna možná století je také možno označit za století explozivních nárůstů veřejných výdajů - protože uvnitř těchto století dost možná docházelo k podobným skokům a poklesům. Úpadky států jistě historicky budou doprovázeny poklesem veřejných výdajů a jejich vzestup zase nárůstem. Chci říci, že informace o nárustu veřejných výdajů sama o sobě nemá žádnou vypovýdací hodnotu. Tu jí dodáváš až svojí interpretací - což je OK, pokud je něčím podložená. A to podle mého není. Shodneme se, že debata je o tom jaká je optimální míra veřejných výdajů? Pokud ano jak navrhuješ to zjistit. Pokud ne, co jiného navrhuješ, když současnou míru přerozdělování kritizuješ a o jaké argumenty se opíráš, když navrhuješ jinou míru přerozdělení?
Ano, sama o sobě žádnou "vypovýdací" (ale dokonce ani vypovídací) hodnotu nemá. Ale pojďme se tedy vsadit:
Jsem přesvědčen, že nenajdeš žádné jiné století, kde by během cca 70 let v tolika zemích zároveň (nebo ve vztahu k tak velkému podílu světové populace) vzrostly veřejné výdaje třikrát až šestkrát v porovnání s velikostí ekonomiky. Jsem ochoten se vsadit třeba o 1 000 korun. Bereš?
To by nás snad mohlo motivovat k tomu, abychom si k tomu zjistili dostupné údaje.
Omlouvám se za zpoždění, prostě jsem se sem dřív nedostal :o(.
Veřejnými výdaji rozumím výdaje takových složek národního hospodářství, které jsou pod kontrolou státu (včetně centrální vlády, místní správy a samosprávy, státní nebo státem kontrolované podniky atp.).
Tady to je asi zatím nekonfliktní .... problém z definicí nastává když
1/ chceš měřit výdaje, to patrně můžeš udělat zjednodušeně dvojím způsobem, buď měříš skutečné výdaje nebo příjmy (v dlouhém období se musí jistě rovnat), ale vždycky narazíš na mezičasovou a meziteritoriální nesouvislost,
2/ potřebujes ujasnit co je to stat.
Za výdaje ve starých dobách, kdy jednomu (panovník) patřila vekerá půda a správu k ní uděloval jiným (což vychází z širší definice státu než asi budeš chtít připustit), pokládám vlastně výdaje na každou jednu stavbu, polnost, honitbu (což v dobách bez průmyslu znamenalo skoro všechno) realizovanou z panovníkova dopuštění - ať přímo jím nebo nepřímo tím kteří měli jeho půdu ve správě. Za daně přirozeně pokládám veškeré nedobrovolné plnění jedněch ve prospěch druhého.
V době válek se v určitých (nikoliv malých) místech a čase (nikoliv krátkém) zcela jistě docházelo k situacím kdy veřejné výdaje zejména na vedení válek, přerůstalo hodnotu národního hospodářství vygenerovanou v daném čase. Je běžné že se veškerá výroba, zemědělství a lidské zdroje podřizuje vedení válek, přičemž ostantí produkce byla, v mnoha místech, nejvíce zasaženými válkou, žádná. Určitě by jsi našel místa větší než ČR a dobu delší než 3 roky, kdy taková situace mohl trvat.
Asi namítneš, že máš na mysli bezválečná období (protože dost možná by do toho pytle spadnulo i období první a druhé světové války - alespoň pro evropu). Jenže ve starých dobách bys takové období hledal jen velmi obtížně, přičemž krátká mírová období vydělávala pouze na další války.
Z hlediska daní je i zajímavá politika velmocí ke koloniím, Kdz kolonie byly neúměrně zatíženy daněmi, jejichž výnosy se přelívalz do center velmocí. Koloniální daně často přesahovali ve vybraných obdobícha vybraných koloniích i více než 60% příjmů, alespoň v době starého Říma - je celkem dobrá ilustrace daňového zatížení v době propretora Gaius Verres na Sicíli z obžalovací řeči Marca Tulia. Jak jsem pochopil běžné koloniální zatížení bylo okolo 30-40% (tři různé desátky + něco málo navíc), nicméně systém dovoloval daně zvyšovat podle libosti místního správce, což dělali všichni a často. Marcus Tulius uvádí, že Sicílie byla po skončení sprqavcovstvi Verra zcela hospodářsky rozvrácená, kdy počet obyvatel některých měst klesl o polovinu a Kincl v publikaci o Tuliovi uvádí, že i když Verres si počínal neuvěřitelně neurvale tak podobně se postupovalo ve všech koloniích.
---
Druhá polovina 20 století mi pro Evropu přijde jako báječný léta a v celkovém součtu (zejména protože se tady neválčilo) jako období MALÝCH STÁTŮ. O 20. století jako období explozivního nárůstu veřejných výdajů jde mluvit jen tak, že zavřeme oči před dramatickými zejména válečnými výdaji minulých období naší civilizace - a to je ke 20. století docela nespravedlivé.
Dovětek:
Samozřejmě, něco jiného by bylo, kdybychom chtěli porovnávat např. "ekonomickou svobodu" / úroveň celkových státních zásahů do ekonomiky a života občanů v různých epochách. Tam bych si výsledek netroufl odhadovat. Ovšem velice by mě zajímal. :) A uznávám, že tento ukazatel je v posledku důležitější, než izolovaně posuzovaná úroveň veřejných výdajů (a daní).
Jinak ale nabídka sázky platí.
No jistě, akorát se bude podstatně hůře zjišťovat. Já o žádné studii na toto téma nevím. Ale co se týče ekonomické svobody, tak asi celkově to dříve bylo horší než dnes, i když bylo už i lépe.
Zkoumání se širším záběrem může ukázat některé opravdu zajímavé věci, třeba to, jak se veřejné výdaje na vedení války po ukončení války transformovaly do veřejných výdajů na řešení sociálních problémů způsobených válkou. Ale kdo má na zajímavé věci čas, že? 
No tak já nejsem historik, mám to tak maximálně jako jeden z mnoha koníčků. Ale kdybych byl historikem, bylo by to určitě jedno z témat, na které bych se chtěl zaměřit.
Co index ekonomicke svobody? Neni teda moc historick, zacina az rokem 1995, ale je dost zajimavy. Pro zacatek rika, ze existuje jasna korelace mezi ekonomickou svobodou a per capita HDP. Nejlepe je to ukazano na strance 6 executive summary: http://www.heritage.org/research/features/index/chapters/pdf/index2008_execsum.pdf
Dvě poznámky:
1. Pokud bychom se rozhodli zavést "ultraminimální stát", tak nakonec by vyšel na víc než Matějem uváděných 6.5% GDP. (tj. 14.5% výdajů z 44.6% podílu státu na GDP, beru ze dne daňové svobody). Náklady na vybrání dodatečné koruny na daních jsou nižší, když se má vybrat 6.5 než 44 procent z HDP. Základní služby státu jako policie a soudy by tak byly levnější, a my (myslím vůle voličů nějak ventilovaná skrze politický proces) bychom se rozhodli za tyto služby utratit více, než dnes.
2. S měřením výše zdanění v dávných dobách je to těžké, k normálním daním plus vrchnostenským daním plus robotě plus drsným regulacím, které ve svých důsledcích jsou podobné daním (nucený odběr piva, stěhování se souhlasem vrchnosti, atd) ještě lze přičíst desátek církvi, což ve své době byla spíše daň než dobrovolný poplatek za náboženské služby. (Nakolik by to byla daň by se asi dalo spočítat jako rozdíl mezi starými platbami katolické cíkrvi a novými platbami protestanské církvi v místech, kde se chytila reformace - nevíte, zda to už někdo neodhadl?)
Solidní data o míře zdanění jsou ovšem většinou k dispozi právě tak od období 1870-1910, tj. z doby historicky nejmenšího státu. Z toho máme dojem, že dnešní velký stát je unikátním historickým fenoménem, přestože v dobách ještě dávnějších bylo daňové břemeno zřejmě taky vysoké (a obyčejní lidé z daní rozhodně neviděli sociální dávky :).
Nesouvisí ten nárust s postupnou demokratizací uvedených zemí a následným upevňováním demokratické vlády v nich? To by mohla být zajímavá hypotéza.
Alumni
Navigace
Procházet archiv
Dokumenty
Odkazy
Šíma doporučuje:
Kuhn doporučuje:
Sobek doporučuje:
Dušek doporučuje:
A ještě pár dalších:
Vyhledávání
Přihlášení
Pro fandy Leblogu
Možná chcete umístit na svých stránkách odkazy/bannery na Leblog. K dispozici jsou bannery velikosti 88 x 31 a 180 x 80.
Myší ukažte na obrázek pomocí pravého kliku myší a volbou "Stáhnout obrázek jako" si obrázek stáhněte a pak umístěte dle libosti na svých stránkách. Spojte prosím s obrázkem aktivní link na adresu "http://www.leblog.cz".
this work is licensed under a Creative Commons License
Matějův článek se týká zajímavé nicméně standardní otázky: Jaká je optimální výše veřejných výdajů? Myslím, že Kaplow v některém svém článku zmiňuje, že veřejné statky je rozumné poskytovat (utrácet veřejné peníze) pokud jejich poskytnutí projde „jednoduchým" cost/benefit testem. Tedy pokud přínosy z vynaloženého dolaru budou větší než dolar. Určitě existují i další teorie.
Matěj je jistě silného názoru, že současná úroveň veřejných výdajů je nepřiměřeně vysoká. Má intuice může být podobná Matějově, jeho článek však neposkytuje, žádný věcný argument na její podporu.
1/ Pokud bylo uplynulé století „století „explozivního nárůstu" velikosti státu", nezbývá než se podívat jaké veřejné výdaje měly státy v jiných stoletích. Já to netuším. Relativně k GDP si ale umím představit státní celky raného i pozdního středověku (typicky v období válek, kdy daně byly vysoké a hospodářský růst nízký), že by výsledek byl horší.
2/ K otázce je asi i potřeba si vyjasnit pojem „veřejné výdaje". Je poddanství a jeho různé druhy formou zdanění? Asi ano.... a každá takto vzniklá hodnota následně veřejným výdajem? Jasně že nemám podrobný přehled, ale bez vyjasnění si této otázky jsou myslím Matějova tvrzení dost nadnesená.
3/ Vůbec netuším zda a pokud ano tak jak a proč by minimální stát poskytoval lepší jádrovou službu než stávající stát.
4/ Minimální stát by z definice znamenal nižší veřejné výdaje. Netuším /a článek se tím nezabývá/ zda nižší sociální transfery a nižší míra sociální koheze budou/nebudou mít vliv na hospodářský růst (a to nebudu Matěje dráždit mírou blahobytu :-). Je každý sociální stát špatný? Anebo ta otázka je spíš od jakého stupně jsou sociální transfery špatné, tj. některý sociální stát je špatný a některý ne, - ale to už jsme zpátky u Kaplowa.
5/ Článek vlastně ukazuje jak rostly veřejné výdaje ve 20.století a proto je 20. století jaksi divné. Jestli je divnější než jiné, těžko říct. Řekl bych, že velký rozdíl to nebude.