Ten příklad je hezký, ale možná nás vrací zpátky k tomu, o čem píšu. Totiž že oficiální právní odůvodnění nemusí vždy odpovídat skutečným motivům rozhodnutí. Takže jedna věc je, jak právníci myslí, druhá věc je, jak veřejně argumentují.

Další rozdíl podle mě spočívá v tom, že právníci mají silnou tendenci předpokládat, že je-li účelem dané právní normy dosažení výsledku XY, obdržíme jaksi automaticky výsledek XY i ve skutečnosti.Tj. na rozdíl od ekonomů mají tendenci přehlížet nezamýšlené důsledky toho či onoho opatření.

Kolikrát se člověk dočte v komentářích k zákonům, že dotyčná právní norma chrání tu či onu kategorii osob, aniž by se autor věnoval otázce, jaké účinky má tato norma v praxi. Př: dejme tomu, že zákoník práce stanoví, že s těhotnými ženami a ženami pečující o dítě do čtyř let věku nelze rozvázat pracovní poměr. To je jako kdyby zákon těmto ženám nalepil na hlavu štítek: "Pozor! Mě nezaměstnávejte!" :-)  Přesto se vždy najdou Jouzové a další právníci, kteří budou jásat nad tím, jak tato právní norma "chrání těhotné ženy a ženy s malými dětmi", přičemž si povšimnou tak maximálně jen dopadů na ty z nich, které již jsou zaměstnané, a nikoli důsledků pro ty, které teprve práci shánějí. 

Otázka je, zda právnici jsou "normální" lidé. Uvedu příklad. Při vyrovnání majetku se ceny berou dle stavu trhu v den vyrovnání. Má to logiku, ten kdo dostane plnění musí mít příslušný finanční ekvivalent. Mně soud vyrovnal majetek v roce 1988 a já vyrovnání splnil.

Jenže z jistých důvodů se spor znova otevřel a soud vyrovnával v roce 2002 znova a použil shora uvedené pravidlo. Má námitka, že ceny z roku 2002 se nedají porovnávat s plněním z roku 1988 je nezajímala. Valorizace prý není potřebná. A tak porovnali matematicky novou cenu domu v roce 2002 s mým plněním z roku 1988 a já platil znova.

A kdo se pod rozsudek podepsal. Byl to JUDr. Kovář a Kondr z KS Hradec Králové.

P.S. Plnění šlo ve prospěch také soudkyně. To snad vysvětluje vše

Příklad je určitě zajímavý, ale také zjednodušující.

Jistě by bylo správné, aby se rozhodovalo "spravedlivě", "v souladu se selským rozumem", "ekonomicky správně" (volně dosadně jiný vhodný termín).

Je tady ale odvěký spor mezi výše uvedeným (equity?), a právní předvídatelností. Pokud norma stanoví A, a soud při výkladu řekne "ano, ale správně je B", není to ve výsledku odepřením spravedlnosti? Přece adresáti norem se chovají (uzavírají smlouvy, dlouhodobě plánují, ...) v souladu s právem, tak jak je vyjádřené v právních předpisech. Ve výsledku tedy vlastně jde násilný zásah do stávajících právních vztahů (a právního postavení) subjektů práva.. 

Neříkám že rozhodovat "správně" je špatné (sám jsem zastánce spíše zdravého selského rozumu než "technického" výkladu práva), ale všechno má i druhou stranu mince...