Právo a svoboda - přínos Bruna Leoniho

Vložil Šíma, Pá, 04/05/2007 - 07:42

S právem se ve dvacátém století - v teorii i praxi - zacházelo stále méně jako s uceleným, kompaktním systémem, corpus iuris, a stále více jako s víceméně náhodným, fragmentovaným seznamem ad hoc rozhodnutí a protikladných pravidel, jež spojují pouze společné techniky. Staré metaprávo se rozpadlo a bylo nahrazeno jakýmsi cynismem.

Harold Berman[i]

Téměř padesát let uplynulo od chvíle, kdy italský právní teoretik Bruno Leoni (1913-1967) přednesl na konferenci v Claremont v Kalifornii sérii přednášek o vzájemných vztazích mezi svobodou a donucením, svobodou a legislativou, legislativou a alternativními procesy vytváření práva, právem a ekonomií a o dalších souvisejících otázkách. Zmíněné přednášky se pak staly základem knihy Freedom and the Law, jejíž český překlad přinášíme v tomto reprezentativním souboru Leoniho prací.

Již sama skutečnost, že ze stejné konference vzešly další dvě významné knihy společenských věd druhé poloviny dvacátého století, jmenovitě Hayekova The Constitution of Liberty a Friedmanův Capitalism and Freedom,[ii] naznačuje, že v případě Leoniho máme co do činění s dílem, jež nelze opomenout. Naopak můžeme bez nadsázky prohlásit, že v pracích tohoto italského právníka nacházíme nejdůslednější rozvinutí idejí klasického liberalismu v oblasti práva. V době, kdy i do naší země proniká na Západě již několik desetiletí běžně vyučovaná „ekonomická analýza práva" či „právo a ekonomie", je vhodné připomenout, že Bruno Leoni patří mezi „otce zakladatele" této disciplíny. Jako autor silně ovlivněný tradicí rakouské školy představuje životaschopnou alternativu k převládajícímu proudu vycházejícímu z prací „chicagských" autorů Coase a Posnera.[iii]

Leoni si je vědom, že logiku společenského jednání není možné analyzovat úzkým pohledem specialisty, ať již ekonoma či právního teoretika. Leoni píše:

Skutečností je, že ekonomové jsou zřídka právníky a naopak, a to pravděpodobně vysvětluje, proč ekonomické systémy na jedné straně a právní systémy na straně druhé jsou obvykle analyzovány odděleně a zřídka dány do vztahu jeden k druhému.[iv]

Právě znalost ekonomie, zejména klíčového teoretického sporu z první poloviny dvacátého století, v němž Ludwig von Mises prokázal nemožnost racionální ekonomické kalkulace v socialistickém společenství, Leonimu umožňuje analyzovat jeden z palčivých problémů soudobých západních právních systémů - hypertrofii právních předpisů. Ta ústí ve stále klesající míru právní jistoty a princip ignorantia iuris non excusat činí pouhou iluzí. Na vině je podle Leoniho moderní ztotožnění práva s legislativou a s tím spojené opomíjení jiných způsobů vytváření právních pravidel, jimiž je „soudcovské právo" a „právo právníků". Podle Leoniho je legislativa proces,

jenž se v naší době stal natolik běžným, že v mnoha zemích si obyčejní lidé ani nedokážou představit jiný způsob vytváření toho, co nazýváme právem. Legislativa je pojímána jako produkt vůle určitých lidí zvaných zákonodárci. Výchozí myšlenka je taková, že co chtějí zákonodárci, má být nakonec považováno za právo země.[v]

Leoni v jednom ze svých klíčových postřehů tvrdí, že "existuje více než analogie mezi tržní ekonomikou a decentralizovaně tvořeným právem právníků, stejně jako existuje více než analogie mezi plá novanou ekonomikou a legislativou."[vi]

Smysluplná pravidla lidského jednání nelze arbitrárně stanovit od zeleného stolu zákonodárcova, dedukovat je z nějakých abstraktních principů či je formulovat ad hoc bez ohledu na potřeby lidí, stejně jako nelze z centra vytvářet strukturu relativních cen, jež by tvořily základ racionální ekonomické kalkulace. Tato pravidla je třeba nalézt. Pravidla, jež jsou „implicitně obsažena v jednání, zvycích a institucích lidí, je třeba objevit a učinit explicitními".[vii]Tomuto úkolu ovšem nemůže posloužit zákonodárce. Daleko lépe se s ním vyrovnají jiné k tomu určené osoby, jež pracují vědeckým způsobem, nezávisle na sobě, decentralizovaně a pouze v případě, že jsou někým požádány. Příkladem takovýchto osob byli římští právníci ve zlaté éře římské jurisprudence a soudci common law.

Leoni psal své práce v době, kdy se na výsluní ekonomické teorie pomalu posouvá škola veřejné volby a ekonomická teorie regulace, jež obrátily pozornost ekonomů k politice, zákonodárnému procesu, působení a motivacím zájmových skupin či byrokracie. Nepřekvapí proto, že když Leoni staví do protikladu legislativu a právě common law a římské „právo právníků", všímá si náchylnosti zákonodárných sborů podléhat různým zájmovým skupinám, jež se snaží ovlivňovat proces vytváření právních předpisů. Jinými slovy, „legislativa je také zdrojem dobývání renty takového druhu, jímž právo právníků být nemůže".[viii] Zájmy jednotlivých skupin se při snaze získat pro sebe různé právní výsady střetávají a nevyhnutelně tak spějí ke stavu, který lze označit za „právní válku všech proti všem".

Přes ostrou (a věcnými argumenty podloženou) kritiku legislativy, s níž se v Leoniho díle můžeme setkat, by bylo chybou považovat autora za někoho, kdo se rozchází se západní právní tradicí. Právě naopak! Leoniho exkursy do dějin práva starověkého Říma, dějin anglického common law či kontinentálního Juristenrecht přesvědčivě dokazují, že naše současné pojetí legislativy, regulující snad všechny myslitelné lidské aktivity, je spíše jakousi deviací. Leoni se tímto svým postojem zařazuje mezi autory píšící v „tradici spontánního řádu",[ix] s níž si běžně spojujeme Adama Smithe, Carla Mengera či F. A. Hayeka. Leoni nám ovšem připomíná, že v tomto ohledu nesmíme zapomenout ani na von Savignyho a jeho odpor vůči kodifikaci německého práva na počátku 19. století a analogii mezi právem a jazykem.[x]

Leoni tak otevírá prostor pro studium společnosti z pozice, která přesahuje čistě právní přístup. Jeho kniha usiluje - slovy F. A. Hayeka - o přemostění „příkopu, který odděluje studium práva od ostatních teoretických společenských věd",[xi] a jak uvádějí Tom Palmer a Leonard Liggio, „argumenty díla Bruna Leoniho jsou klíčové pro pochopení nejnovějšího vývoje teorie práva a obzvláště práva a ekonomie. Dílo profesora Leoniho je jedním ze zdrojů tohoto přístupu".[xii] Navíc Leoni „představuje přímou vazbu od původního interdisciplinárního spojení mezi ekonomií, politikou a právem k nejsoučasnějším analýzám problému informací studovaných těmito nově spojenými disciplínami... Kdyby moderní společenští teoretici věnovali pozornost jeho dílu, mohli by být mnohem dále v chápání podstaty a vazeb mezi dříve intelektuálně oddělenými oblastmi trhů, práva a politiky."[xiii]

Leoni vnáší do diskuse o povaze práva poznatek, jejž si dnes stále více uvědomují moderní ekonomové - vysvětlení významu konkurenčního decentralizovaného systému při vzniku smysluplného hospodářského a společenského řádu. Ukazuje na to, že i právo je mnohem více systémem vyrostlým než vykonstruovaným; systémem spíše horizontálním než vertikálním; systémem centrálně nenaplánovatelným, v němž musí hrát úlohu podnikatelská iniciativa. Leoniho práce tak předjímá závěry moderních autorů, kteří ukazují, že „tvůrci práva, kteří nebudou chápat význam společenských procesů, které podporují neformální spolupráci, vytvoří nakonec svět, ve kterém bude zároveň více zákonů a méně řádu".[xiv]

Na prvních stránkách své nejslavnější knihy nás tento italský autor v souvislosti s otázkami zastupování v demokracii upozorňuje, že při studiu společenských jevů se můžeme setkat s mnoha mýty, jež nám znemožňují správné chápání zkoumaných problémů. „Mytologie naší doby není náboženská, ale politická,"[xv] píše Leoni. Mohli bychom dodat, že tyto mýty se v oblasti politického rozhodování objevují nezřídka díky chybným ekonomickým teoriím. Bruno Leoni to přesvědčivě dokazuje ve svých statích „Monopoly - mýty a realita" a „Stávka a pracovní výluka v současné Itálii". Při jejich čtení můžeme vidět, že argumenty obhájců „práva na stávku" či státních zásahů v oblasti hospodářské soutěže se od dob Leoniho nijak nezměnily, a to navzdory skutečnosti, že byly mnohokrát (nejen Leonim) vyvráceny.

I to je důvod, proč bychom měli dílo Bruna Leoniho pozorně číst. V roce, kdy uplyne čtyřicet let od jeho tragické smrti, je snad vydání knihy, již právě držíte v ruce, důstojnou poctou tomuto významnému badateli na poli ekonomie a práva.

Tuto předmluvu ke knize "Právo a svoboda" sepsali Martin Froněk a Josef Šíma

[i] Harold Berman, Law and Revolution, Harvard University Press, 1983, str. 38.

[ii] Česky: Kapitalismus a svoboda, Liberální institut, Praha, 1993.

[iii] Více viz Josef Šíma, „Carl Menger a Bruno Leoni - velikáni ekonomie a práva", Acta Oeconomica Pragensia, 2006, roč. 14, č. 2, str. 8-15. (Celé toto monotematické číslo časopisu Acta Oeconomica Pragensia s názvem „Ekonomie a právo" je jednou z prvních českých publikací z oblasti práva a ekonomie.) Podrobněji pak Josef Šíma, Ekonomie a právo: úvod do logiky společenského jednání. 1. vyd., Oeconomica, Praha 2004.

[iv] Viz níže, str. 15.

[v] Viz níže, str. 152.

[vi] Viz níže, str. 15.

[vii] Leonard Liggio, Tom Palmer, „Freedom and the Law: A Comment on Professor Aranson´s Article, Harvard Journal of Law&Public Policy, vol. 11, no. 3, Summer 1998, str. 720.

[viii] Ibid, str. 714.

[ix] Základní přehled o vývoji tohoto proudu právního myšlení podává Barry Norman, „The Tradition of Spontaneous Order", in Literature of Liberty, vol. V, no. 2, Summer 1982, str. 7-58. O teorii a genezi spontánního řádu a jeho podoby v dějinách, politice i právu se lze v českém jazyce dočíst v monumentální knize Jána Pavlíka F. A. Hayek a teorie spontánního řádu, Professional Publishing, 2004.

[x] K tomu blíže Hans Hattenhauer (ed.), Thibaut und Savigny. Ihre Programmatischen Schriften, Vahlen, Mnichov, 2002.

[xi] Citováno v předmluvě Arthura Kempa k Bruno Leoni, Freedom and the Law, Nash Publishing, 1972, str. vii-viii.

[xii] Leonard Liggio, Tom Palmer, op. cit., str. 713.

[xiii] Peter H.Aranson, „Bruno Leoni in Retrospect", Harvard Journal of Law and Public Policy, vol. 11, no. 3, Summer 1988, str. 662.

[xiv] Robert C. Ellickson, Order without Law, Harvard University Press, 1991, str. 286.

[xv] Viz níže, str. 15.

blog uživatele Šíma přidat komentář poslat stránku emailem verze pro tisk

Par navazujucich myslienok

Vložil LIBERTARIAN (bez ověření), Pá, 04/05/2007 - 09:42

Par navazujucich myslienok :
- Terajsi system prava sa zdegradoval na spocitavanie zdvihnutych ruk v parlamente. Je smutne , resp. az tragicke, ze studovani pravnici dopustili, aby sa stare pravne systemy stali uz iba atrakciou pre studentov prava, ale samotne konkretne , platne zakony sa tvorili vyssieuvedeenym sposobom.
- Neda mi nespomenut, ze analogicky vyvoj nastal v ekonomii, a ze "ekonomovia" namiesto toho, aby politikom verejne vytykali ich konanie, tak vytvaraju vzorceky a grafy na ich ospravedlnenie. (Za tuto myslienku (trochu inak sformulovanu) som uz bol na L&E blogu napomenuty)
- K tomuto clanku uz iba drobna pripomienka : Bolo by velmi vhodne vypracovat jeho "ludovu" verziu, pochopitelnu aj beznym smrtelnikom a rozdistribuovat ju sirsiemu publiku. Hrozba tyranskeho statu realizovaneho pod kridlami demokracie (princip- vacsina moze robit cokolvek) je velmi realna.

« září 2010
Út	St	Čt	Pá	So	Ne	Po
	1	2	3	4	5	6
7	8	9	10	11	12	13
14	15	16	17	18	19	20
21	22	23	24	25	26	27
28	29	30

BLOG O PRÁVU A EKONOMII

Právo a svoboda - přínos Bruna Leoniho

Volby prohlížení komentářů

Volby prohlížení komentářů

Autoři

Alumni

Témata

Navigace

Procházet archiv

Dokumenty

Odkazy

Vyhledávání

Přihlášení

Pro fandy Leblogu