Reklama
Vedral J.:
Správní řád - Komentář
Kovanicová D.:
Abeceda účetních znalostí pro každého
Čech P., Dědič J.:
Evropská (akciová) společnost
Bureš J., Drápal L., Havel B., Kučera F., Kuhn P., Rýdl T.:
Insolvenční zákon - komentář
Jouza L.:
Zákoník práce s komentářem včetně aplikace občanského zákoníku
Vomáčková H.:
Účetnictví akvizicí, fúzí a jiných vlastnických transakcí (vyšší účetnictví)
Čech P., Dědič J.:
Obchodní zákoník - Komentář
Benda V., Tomíček M.:
DPH u intrakomunitárních dodávek a dovozu a vývozu zboží
Čech P., Dědič J.:
Evropské právo společností
Právní a ekonomické publikace
Nakladatelství POLYGON
Čo si mám myslieť o Novom Paternalizme?
V Spojených štátoch sú teraz programe dňa všelijaké debaty, v ktorých behaviourálni ekonómovia predstavujú rôzne návrhy, ako obmedziť slobodu voľby pre občanov vo veciach, v ktorých potom títo zvyknú svoje voľby ľutovať. Predovšetkým ide o záležitosti, kde ľudia trpia problémami sebakontroly - napríklad fajčenie alebo prejedanie sa. Na Slovensku sa kolega Filko pred časom vyslovil za zákaz fajčenia v baroch a reštauráciach s tým, že ide preukázateľne o opatrenie efektívne. Hľa: Tí, ktorí nefajčia, budú benefitovať. Tí, ktorí fajčia a chceli by prestať, budú tiež benefitovať (a to veľmi) lebo sa im to možno podarí, keď nebudú vystavení toľkému pokušeniu. No a tí, ktorí fajčia a prestať nehodlajú (racionálni fajčiari), ponesú náklady tejto politiky v tom, že budú musieť chodiť fajčiť von. Je ale rozumné predpokladať, že benefity prvých dvoch skupín budú rádovo vyššie než skupiny poslednej. Čiže by sa to vraj malo urobiť.
Prvé pozorovanie: Kolegovia libertariáni sú zatiaľ argumentačne v defenzíve - ako u nás tak aj Spojených štátoch. Fakty vyzerajú byť jednoznačne na strane Thalera a Filka: U veľa z nimi navrhovaných politík by výnosy ozaj prevažovali náklady. Snaha empiricky to spochybňovať je nepresvedčivá. Slippery slopes nie sú nijaký argument, tak ho ani nevyťahujte. A ak poviete, že vám to je všetko jedno, že také veci sa regulovať nemajú, tak vám vynadajú do dogmatikov a ideológov.
Môj pohľad: Nevidím dôvod prečo by som mal komukoľvek pomáhať z jeho súkromných trablov. Ak niekto nevie prestať fajčiť, tak nech nechodí do krčmy. Nech poprosí niekoho aby ho za každú vyfajčenú cigaretu bičoval. To je jedno. Ja za neho jeho problémy riešiť nehodlám. Myslím si, že môže existovať zhoda na tom, že ak má nejaká verejná politika existovať, tak nech je o veciach, ktoré možno v rozumnom ponímaní považovať za verejné statky. Nie o veciach, ktoré síce prinesú veľké (súkromné) výnosy ľuďom, ktorí sa nevedia kontrolovať, ale budú (čo i len trochu) otravovať ostatných. Takže som asi dogmatik. Nie je ale hrubo dogmatická aj snaha používať efektivitu ako kritérium pre posudzovanie kvality nejakej politiky?
"To critics of slippery slope arguments, the arguments themselves sound like a slippery slope: If you accepted this slippery slope argument, then you’d end up accepting the next one and then the next one until you eventually slip down the slope to rejecting all government power (or all change from the status quo), and thus “break down every useful institution of man."
(https://www.law.ucla.edu/volokh/slippery.htm)
Nádherný paradox: kritici slippery slope argumentují slippery slope, aby ukázali, proč (si myslí, že) argumentace slippery slope je slippery slope.
Jinak od Mankiwa bych takovýhle misquote fakt nečekal:
"As Eugene Volokh points out,
If you accepted this slippery slope argument, then you’d end up accepting the next one and then the next one until you eventually slip down the slope to rejecting all government power (or all change from the status quo), and thus “break down every useful institution of man.”
http://gregmankiw.blogspot.com/2007/03/david-friedmans-slippery-slope.html)
Ten Volokhův článek vypadá na první pohled opravdu dobře.
Slippery slope podle Volokha (souhlasim, ze je to zajimavy clanek) predstavuje situaci, kdy rozhodnuti A, se kterym souhlasim, zvysi pravdepodobnost (ci spise riziko), ze bude prijato rozhodnuti B, se kterym nesouhlasim.
To, co Volokh vubec nezminuje, je opak slippery slope, nazval bych to pracovne "sticky slope". :) Je to pripad, kdy rozhodnuti A, ktere mirne preferuji, snizi pravdepodobnost, ze bude prijato rozhodnuti B, ktere velmi preferuji. Troufnul bych si tvrdit, ze v politicke realite se vyskytuji sticky slopes prinejmensim stejne casto jako slippery slopes, a casto velmi umyslne.
Zakaz koureni v restauraci je dobra demonstrace. Odpurci zakazu argumentuji s pouzitim slippery slope (castecny zakaz koureni povede k dalsim zakazum), avsak soucasne ve sve taktice spolehaji na sticky slope -- souhlasi napr. s tim, ze se omezi koureni v dobach obeda. Tim snizi tlak na uplne omezeni koureni v restauracich. Takze co takovy zakaz koureni v dobe obeda znamena? slippery slope nebo sticky slope? Pokud pro kazdeho neco jineho, je pak vubec poukaz na slippery slope/sticky slope objektivnim argumentem, nebo pouhou demagogickou pomuckou?
Timhle odbocuji, ale vzhledem k nastolenemu tematu koureni -- marne si jiz delsi dobu lamu hlavu nad tim, jaky je z hlediska law & economics rozdil mezi kourenim a napr. hlasitym vyrvavanim hudby nebo vypoustenim prdu. Je to jen vec toho, co je spolecensky akceptovatelne chovani a co neni, tj. bez ohledu na jakoukoli racionalni analyzu? Ma nekdo nejaky napad?
Normativní regulace chování, na kterém mají lidé závislost (např. kouření), má svoje specifika. Dokonce bych řekl, že definice závislosti předpokládá onu problematickou regulovatelnost. :)
Souhlasim, pokud se na to clovek diva z pohledu ochrany kuraku pred vlastnim kourenim, tj. toho noveho paternalismu. Ale co kdyz clovek v takovy novy paternalismus neveri a diva se na vec z pohledu ochranu nekuraku pred kourenim jinych? Potom vliv zavislosti moc nevidim.
To sticky-slope je hezké. Že zákaz kouření v restauraci v době oběda někteří kuřáci považuji za slippery a jiní za sticky slope, nemám za problém -- jednoduše se jedna, druhá, nebo obě skupiny mýlí. Sticky- a slippery-slope nemusí být jen demagogická pomůcka (ale někdy jistě je), jen je v některých případech těžké odhadnout, jaké bude mít určité opatření důsledky (spočívající ve ztížení či usnadnění dalšího opatření).
Zajímavé je, že zatímco existovala zařízení, kde hlasitá hudba neřvala, všechny hospody (restaurace, kavárny, vinárny...) jsou, chybí-li státní regulace, kuřácké. a) Nekuřákům kouření vlastně tak nevadí? b) Rozdíl ve výkonnosti větrání? c) Ustálená rovnováha? Ne/vyplatí se otevřít si jen nekuřáckou hospodu? (Lokální monopol?)
Tipuju to na a) + b): zatímco nekuřák jde většinou hodně nerad do hospody kde je "mlha tak hustá, že by se dala krájet", tam, kde je čistý vzduch, mu v podstatě nevadí, že si někdo vedle zapálí. Jinými slovy, pro hospodského je výhodnější pořídit dobrou vzduchotechniku, než kouření úplně zakázat. (Tohle ale asi platí, jen kde je hospod více u sebe. Když je na vesnici jediná a další se neuživí, pak se jedná spíše o ten lokální monopol.)
Jedna poznámka bokem: vzájemná ad hoc ohleduplnost, pokud se umí, je efektivnější než plošné zákazy. Nevím, proč by si na autobusové zastávce kdokoli nemohl 10 m ode mne zapálit; pokud ale zaprší a mezi lidmi nahušťenými v budce začne někdo kouřit, zaslouží jednu do žeber.
Nejsem si jisty, jestli je koureni dobry priklad tohoto druhu ochranarskeho paternalismu. U zakazu koureni jde primarne o skodu pusobenou nekurakum, az sekundarne o skodu pusobenou kuraky sami sobe. Duvodem pro zakaz koureni muze byt to prve samo o sobe, nikoli i to druhe. Jinymi slovy benefit tech, kteri kouri, muze prevysovat naklady kuraku na to, ze musi chodit ven, a to i bez toho, abychom pripocitavali benefit "nedobrovolnych" kuraku. Zaver o tom, jestli je zminovany paternalismus efektivni ci nikoli tedy nemusi mit jakykoli vliv na otazku, zda koureni zakazat ci nikoli.
No neviem, neviem. Ja tú literatúru až tak nepoznám, ale napríklad vo vyššie uvedenom slovenskom článku na túto tému Martin Filko vravel, že externé efekty fajčenia sú pomerne malé. Ono sa to skôr tak prezentuje, že ide o ochranu nefajčiarov, ale myslím si, že inteligentnejší paternalisti stavajú svoj case za zákaz fajčenia skôr na probléme sebakontroly.
Uf, Dalibor, daj mi prosim vediet, ked nieco o mne napises, nie vzdy sa najde verny citatel co ma upozorni (aj ked myslim ze nadisiel cas dat si leblog do citacky...).
K veci: Slippery slope skutocne nie je argument, lebo: a) logicky to argument nie je, a b) empiricky sa vacsinou da pouzit obidvoma smermi - ked na Slovensku za poslednych 8 rokov danove zatazenie dost vyznamne kleslo, akykolvek dalsi pokles by bol a priori zly, lebo by ulahcoval dalsie znizovanie ad infinitum? A akekolvek zvysenie rovnako?
Som ochotny ho v konkretnom pripade uznat vtedy, ked bude k dispozicii rozumny opis kauzalneho mechanizmu (v idealnom pripade formalizovany) a nejaka empiria, ze sa to skutocne deje.
Co sa tyka externych nakladov - jednak nie je medicinsky uplne jasne, ci environmental smoke v spolocenskych priestoroch vyrazne skodi (naopak o ES v rodinach studie existuju), a minimalne u personalu su akekolvek naklady s nim spojene internalizovane v rizkovej premii k ich mzde, podobne ako u banikov ci vojakov. Rozumiem, ze sa politicky lahsie komunikuje poskodzovanie zdravia inych ludi (a tvorcovia politiky to pochopia lahsie ako nejake casovo nekonzistentne preferencie alebo o com to ti brylati akademici rozpravaju), ale externality samotne nie su neproblematickym zdovodnenim zakazu krcmoveho fajcenia. To vyhlasujem s plnou vaznostou napriek oznacovaniu za "hard etatistu" a "bolsevika".
Preco sa mi to zda rozumne opatrenie - lebo sukromne commitment devices alebo ine prostriedky neexistuju. Podrobnosti som rozobral v Daliborom prelinkovanom clanku.
Ako by ste sa stavali k nasledovnemu myslienkovemu experimentu: existuje substance D, ktora ma len "neracionalnych" uzivatelov, ktori su zaroven "sofistikovani", t. j. casovu nekonzistentnost ci intranzitivitu svojich preferencii si uvedomuju. Neexistuju ziadne externality spojene so spotrebou tejto latky, ale rovnako neexistuju sukromne commitment devices. Z hladiska (behavioralneho) Kaldor-Hicksa je obmedzenie slobody volby spotreby tejto substancie vysoko pozitivne, z hladiska politickej ekonomie vyuziju sofistikovane iracionalni spotrebitelia politicky proces na zviazanie si svojich ruk (alebo ust).
Unika mi nieco, alebo sa tento jednoduchy nacrt modelu vo viacerych podstatnych crtach podoba mojmu citaniu empirickej literatury o fajceni?
Filko :
"ked na Slovensku za poslednych 8 rokov danove zatazenie dost vyznamne kleslo, "
Ty sa nazyvas "ekonom" ? A vypisujes taketo hluposti ?
Dane v SR klesli iba ak danovnikom na urovni KIA SLOVAKIA a SLOVNAFT. Normalni ludia platia viac, aj ked o malo viac. Asi za "dane" povazujes iba tie dane, ktore vyhovuju tvojej etatistickej nature.
Filko :
"Z hladiska (behavioralneho) Kaldor-Hicksa je obmedzenie slobody volby spotreby tejto substancie vysoko pozitivne, z hladiska politickej ekonomie vyuziju sofistikovane iracionalni spotrebitelia politicky proces na zviazanie si svojich ruk (alebo ust)."
S takymto nazorom si vhodny tak na krmica zajacov. Alebo za Ficovho ministra. (Za Husaka by ta vzali tiez do vlady).
Ale ludi nezotrocuj !
Ak nasilie pomenujes tak vedecky [(behavioralneho) Kaldor-Hicksa] , stale ostava nasilim.
No ja som mal za to, že L&E Blog dnes už čítajú všetci:)
Rešpektujem, čo hovoríš v onom myšlienkovom exprimente, ale v posledných dňoch mi vŕta hlavou to, či je rozumné uvažovať o sebakontrole ako niečom čisto exogénnom. Teda hovoriť niečo ako: "Vzhľadom k takémuto stupňu sebakontroly je rozumné/efektívne, aby boli ľudia externe obmedzení vo svojom konaní." Nemali by sme o sebakontrole rozmýšľať skôr ako niečom, k čomu sa musí človek vypracovať a dokopať? Čo keď sú sebakontrolné kvality korelované u rôznych činností? Ak si človek vie odriekať u fajčenia, tak je pre neho možno ľahšie si odriekať aj v iných veciach.
Je to taký stoicko-kalvínsky pohľad, je ale podľa mňa rozumné predpokladať, že sebakontrola v niektorých oblastiach má nejaké pozitívne externality (napríklad, ak nezabíjame ľudí z afektu). Z nejakého meta-pohľadu, nie je na škodu znižovať náklady spojené s absenciou sebakontroly? Lebo - ako hore v diskusii hovorí kolega Sobek - ak nenesiem plné náklady svojej zníženej sebakontroly lebo mi štát nedovolí fajčiť v reštaurácii, tak sa budem jednoducho kontrolovať menej. A tak budeme žiť v spoločnosti menej sa kontrolujúcich, infantilizovaných, ľudí. Aké veľké budú náklady toho? Je to len taký second-order efekt? Možno. Neviem, hovorím nemám to celé premyslené (ani nie som psychológ) ale celkom rád by som vedel viac.
Tento argument (samozrejme zaujimavy) sa vyskytuje, aspon pokial viem, v dvoch obmenach. Na priklade casovo nekonzistentnych preferencii:
1) Je to kognitivny "bias". Ludia sa opakovanim chyb a dostavanim spatnej vazby ucia lepsie kalibrovat svoje rozhodovanie o buducnosti.
2) Je to emocionalny problem/problem so sebakontrolou. Sebakontrola je nieco, co sa da cvicit, a funguje podobnym sposobom, ako napr. trening svalov - kratkodobo sa vycerpava, ale dlhodobo sa jej vykonavanim posilnuje. Nieco v tomto zmysle:
http://www.arts.cornell.edu/econ/cae/04-14.pdf
Vnimam tam niekolko problemov. V pripade navykovych latok, o ktorych sa bavime, ti uz niekolko uvodnych chyb "rozhasi" akukolvek neskorsiu optimalizaciu prave kvoli abstinencnym priznakom a zmenenej uzitocnosti spotreby, aj ked by si bol neskor staticky optimalizujuci. Dalsim problemom su rozhodnutia, ktore urobis len raz alebo parkrat za zivot (manzelstvo, sporenie na dochodok, kupa domu), pripadne kde su naklady/vynosy koncentrovane na konci/zaciatku zivota (a preto ti su akekolvek ucenie/volovy spillover takmer zbytocne). Poslednym, cisto empirickym problemom (o ktorom sa dost pise najma v psychologickej literature) je otazka miery, do akej sa ludia dokazu ucit, a nakolko existuje medzidomenovy (fajcenie -> sporenie na dochodok atd.) spillover (ci uz kognitivny alebo silno-volovy).
Skus pozriet este tento paper:
http://emlab.berkeley.edu/users/botond/seminars/behsem2002/drazen.pdf
"...uz niekolko uvodnych chyb "rozhasi" akukolvek neskorsiu optimalizaciu..." - Ale okrem zvýšeného rizika narušenia úsudku/pevnej vôle spôsobeneného závislosťou, sa mi zdá, že sa spolu s "tvrdosťou" drogy zvyšujú aj ostrakizačné tlaky spoločnosti. Pri cigaretách je menšia šanca, že vás otec vydedí ako pri cracku... Takže aj každá ďaľšia voľba narkomana "užiť, či neužiť?" sa akoby viac a viac približovala voľbe medzi "žiť, alebo zomrieť?" ale to, IMHO, znamená aj zníženie nárokov na vedomostnú bázu rozhodnutí. A tiež je asi rozdiel medzi "vôľou prestať" a "vôľou žiť".
Tento myšlienokvý pochod predpokladá určenie toho, kto je racionálny a kto nie je. Ako to chcete určiť? Na základe vlastného hodnotového súdu ? Nemôžete povedať o niekom, že sa chová racionálne a o inom, že iracionálne.
PR:
Řekněme, že jste se za trest po smrti ocitli v pekle. Po několika dnech se před vámi objeví Satan a učiní vám jistou nabídku. Bůh totiž přikázal, že vám má být prokázána určitá milost. Satan tedy vymyslel následující plán. Skutečně dostanete šanci, jak se dostat z pekla ven. Můžete si hodit mincí a když padne panna, jste volný a můžete odejít do nebe. Padne-li orel, zůstanete v pekle navěky. Mince však není nestranná, tj. není tomu tak, že hlava a orel padnou ve stejném množství případů. O tom, jaký výsledek bude pravděpodobnější, rozhoduje Satan. Jestliže hodíte mincí dnes, pak pravděpodobnost, že padne panna, bude 1/2 (což se rovná 1 – 1/2). Hodíte-li mincí až zítra, pak pravděpodobnost, že padne panna, vzroste na 3/4 (neboli 1 – 1/2 na 2).
Alternativa, podle níž se dostanete ven z pekla, má vysokou pozitivní hodnotu; alternativa, podle níž zůstanete v pekle navěky, má vysokou negativní hodnotu. Navíc platí, že tato dvě čísla jsou stejná v obou dnech, tj. dnes i zítra. Je sice pravda, že když odložíte svůj pokus až na zítra, pak budete muset strávit v pekle jeden den navíc. Co to však je proti tomu, že po výhře vás čeká nekonečně mnoho radostných dnů strávených v nebi! Můžeme tedy provést následující výpočty:
Rozhodnete se tedy, že počkáte do zítřka.
Zítra však znovu přijde Satan a učiní vám novou nabídku. Počkáte-li do dalšího dne, pak se vaše šance ještě zlepší: tentokrát padne panna s pravděpodobností 7/8 (neboli 1 – 1/2 na 3). Výpočty tentokrát nechám na vás. Jisté je však to, že byste měli na tuto nabídku přistoupit a počkat do dalšího dne. Zádrhel spočívá v tom, že Satan každý den přijde s nabídkou, že počkáte-li do dalšího dne, bude vaše šance ještě lepší. Vaše šance se tak den po dni zlepšuje a jednotlivá čísla můžete uspořádat do následující posloupnosti:
1 – 1/2, 1 – 1/2 na 2, 1 – 1/2 na 3, 1 – 1/2 na 4, ..., 1 – 1/2 na n, ...
Každý den můžete znovu vypočítat očekávanou hodnotu.
Každý den tedy očekávaná hodnota o něco vzroste.
Každého dne tudíž platí, že je racionální počkat do dalšího dne. Budete-li se však řídit touto radou, pak mincí nehodíte nikdy a zůstanete v pekle po celou věčnost!
Čo by ste v tomto prípade považovali za racionálne chovanie?? Hodiť si, či nehodiť?
Ktorykolvek clovek je clenom nejakej mensiny, ale sucasne je kazdy clovek clenom nejakej inej, inak definovanej vacsiny. Ak bude STAT pokracovat v tom, ze akakolvek vacsina moze clenom mensiny cokolvek demokraticky zakazat, tak nakoniec vsetci zakazu vsetkym ostatnym VSETKO. Tento vyvoj uz zacal, a ma tendenciu pokracovat. Do videnia v pekle.
Pouzivat "ekonomicke" kriteria na obmedzovanie slobody obcanov je nehorazne. Takto sa da nadherne "ekonomicky" ospravedlnit aj otrokarstvo.
Filkove uvahy su na urovni Fica. Tento mlady nedonosenec by si zasluzil zit par rokov na Kube.
Vážený pán kolega,
Oceňujem Váš zápal, ale skúste prosím diskutovať slušne/používať argumenty/ísť inde. Lebo teraz to tu spamujete hlúposťami a ja som z toho celý nešťastný. Nikdy by som nemazal cudzie diskusné príspevky, ale tie Vaše by si to zaslúžili.
Trošku kultúry pán kolega, nekazte nám blog.
Vďaka!
Teraz tu vidím, že po mojom príspevku tu zmizli predošlé príspevky Tomáša Sobka. Preboha, snáď si nemyslíte, že som svojou poznámkou myslel Vás! Nie nie to je nedorozumenie, to som sa snažil dohovoriť kolegovi s pseudonymom Libertarián, ktorý nám to z tohoto robí debatu hodnú Blesku alebo SME.sk...
Pre p.Rohača :
"Oceňujem Váš zápal, ale skúste prosím diskutovať slušne/používať argumenty/ísť inde. "
1.- Pouzivam tvrde formulacie, ale absolutne slusne.
2.- Svojim nazorom som prakticky podporil Vase nazory, takze z hladiska OBSAHU je kritika z Vasej strany nepochopitelna.
3. Filko (nedokazem napisat pan Filko) zastava jednoznacne socialisticke a etatisticke nazory, a "diskusia" s nim je trapna, jeho nazory treba odmietnut, nie teoretizovat o nich. To naozaj este v roku 2007 budeme vyhodnocovat klady a negativa diktatury a socializmu ?
4. Filkov priklad o zakaze fajcenia a Vasa formulacia :
"Môj pohľad: Nevidím dôvod prečo by som mal komukoľvek pomáhať z jeho súkromných trablov. Ak niekto nevie prestať fajčiť, tak nech nechodí do krčmy. "
-su nekonzistentne. Filko Vas neziada o pomoc, on navrhuje VSEOBECNY ZAKAZ, ktorym chce pomoct aj sebe !
(ja chapem, ze to bol iba jeho priklad, tak ma na to neupozornite!)
5. Hovorite mi > "používať argumenty"
Filka som nazval ETATISTOM a socialistom. Naozaj k tomu potrebujem argumenty ? Po jeho slovach ??? Naozaj pochybujete o jeho etatizme ???
6. Diskusna stranka je VEREJNA. Ak ste utlocitny na opacne nazory a na silne (ale opodstatnene) vety, kludne ma zmazte, alebo si uzamknite toto verejne forum. Pochybujem, ze sem este niekedy zavitam. Zostavajte vo svojich etatistickych diskusiach .
7. Ak ma porovnavate s diskutermi na SME, je to trapne. Nic o mne neviete, a hodnotite evidentne iba podla toho, ze neopuzivam vasu etatisticku osuchanu terminologiu.
Šlapete po svojich vlastnych nazoroch, ktore (aj na inych miestach) prezentujete.
8. Do nevidenia.
"Ce qu'il y a de pire, pour une bonne cause, ce n'est pas d'être bien attaquée, mais d'être mal défendue." -- Frédéric Bastiat, Sophismes Économiques, I.21.3
Argumentovat Bastiatom po tych predoslych slovach je ruhanie. Precital som VŠETKY dostupne Bastiatove prace uverejnene na internete http://www.bastiat.kvalitne.cz/prace.htm
Vas "kolega" Filko rukolapne porusuje svojimi nazormi VŠETKY Bastiatove nazory. Bastiatove ideje su presnou kopiou mojho zmyslania. Ak nesuhlasite so mnou, nesuhlasite s Bastiatom.
Divne, ze citujete prave Bastiata, ktory vo svojich pracach ABSOLUTNE nepouziva "ekonomicku" terminologiu, tak oblubenu na LEBLOGu. Az na par vynimiek sa zhodujem s Bastiatom nielen v obsahu, ale aj vo FORME.
Vazeni priatelia,
neviem preco som si myslel, ze na blogu, kde prispieva Dalibor Rohac, sa nezhody riesia konstruktivnou diskusiou. Skusim este raz.
Pre Tomasa Sobeka: nechcem vymenit nazory, len si na zaklade literatury a aj mojho vlastneho vyskumu myslim, ze predpoklad racionalneho aktera za kazdych okolnosti maximalizujuceho konzistentne a z kratkodobeho hladiska stale preferencie je v niektorych pripadoch neopodstatneni. A v niektorych z tych niektorych pripadov to dokonca ospravedlnuje intervenciu statu prostriedkami verejnej politiky.
Pre Libertariana: co keby ste skusili citat noviny?
http://www.tvojepeniaze.sk/najviac-klesli-dane-na-slovensku-do3-/sk_pspravy.asp?c=A070626_164856_sk_pspravy_p01
Btw. dokonca aj Ficova vlada v tomto trende pokracuje, lebo nevie inak.
Ja nemusim citat uvedene noviny. Ja si viem precitat svoju vyplatnu pasku, svoje danove priznanie, viem si vypocitat zaplatene DPH, zaplatene spotrebne dane, zaplatene odvody mojim zamestnavatelom.
Verte, ze som precital viac ekonomickej literatury nez vy, napriek vasmu studovaniu. EKONOMICKEJ, nie tie učtovnicke a statotvorne zvasty. Nie ten balast na ek.univerzite v Blave.
A ked sa uz zacneme odvolavat na autority, tak ja sa mozem odvolat na nazor pana Šimu z Hospodaře o slovenskej danovej reforme, aj o celej "ekonomii" riadenej ŠTATom.
Alebo sa odvolam na clanok pana R. Baťa a slova p.Taleba : .....
" Napriek tomu počúvajú podvodníkov, ktorí vraj vedia predpovedať budúcnosť. Do tejto kategórie Taleb zahŕňa finančných analytikov, ekonómov a prognostikov, čo kreslia sofistikované grafy a tvrdia, že dokážu predvídať vývoj akciových trhov, menových kurzov a nákladov na dôchodkové sporenie o päťdesiat rokov. Predikcie sú podľa neho škandál a moderná ekonómia Veľký Intelektuálny Podvod."
Skuste sa pobavit na ETrende o tom clanku s autorom !!!
"a moderná ekonómia Veľký Intelektuálny Podvod." !!!
Off topic poznámka. Myslím, že stojí za zamyšlení, jestli formální pravidla pouze doplňují neformální pravidla, anebo mají tendenci je vytlačovat z oboru úvahy. Např. jednou jsem jel ve vlaku v kupé, které nebylo označeno jako kuřácké, ale ani nebylo označeno nálepkou "Zákaz kouření". Nějaký človek si tam zapálil, a když jsem mu namítnul, že tam jsou děti, tak mi odsekl, že tam přece není zákaz kouření. Kdyby nebylo kouření ve vlaku formálně regulováno, tak by se v dané situaci možná řídil neformálním ohledem na druhé a nezapálil si. Nevím. Právní teoretik Joseph Raz tvrdí, že formální pravidla fungují jako exclusionary reasons, tedy jako důvody, které vylučují z oboru úvahy normativní důvody jiného druhu.
Vecne se vyjadrim hned jak budu mit chvili (omezeni koureni ve verejnych prostorach jsem vzdy chapal jako zcela v souladu s liberalnimi hodnotami), ale zatim jen par okrajovych poznamek:
1/ http://blogy.etrend.sk/radostnaveda je velmi sympaticky blog, v ramci blogerske soudrznosti jej co nejdriv zaradim do nasich odkazovacu. Slovenskym kolegum gratuluji.
2/ Leblog je volna diskuse. Nekteri lide jsou utocni a diskutovat nechteji. Nahodou je ale dobre si je precist a ujistit se jak mizerna forma dela medvedi sluzbu treba i zajimavym nazorum, ktere takovi lide zastavaji. Nekdy jsou ty nazory utocne a jeste ke vsemu pitome - no jo co nadelame to jsou ty naklady svobodne diskuse :o) - nejlepe je na ne nereagovat.
1) Dakujeme za pochvalu. Vy u nas svietite uz od vcera ;)
2) To je tazko povedat jednoznacne. Ja sa niekedy tiez rad pobavim zrudami, ale ked mate niekedy 50-prispevkovu diskusiu, z ktorej je 30 postov len vytapetovany balast, a kde stracate prehlad, kto k comu argumentuje, nastavaju problemy.
Má to háčik. Keď potrebujem ísť vlakom domov, bude mi dosť nemilé, ak bude vedľa mňa niekto na nástupišti fajčiť. Ak sa budem chcieť ísť na obed najesť a v okolí "miesta výkonu práce" nie je nefajčiarsky podnik (zákon-nezákon/law in books-law in action, to je na inú debatu) - viz napr. okolie Ostrovní/Národní (poradí niekto? :-), čo narobím? O tomto aspekte (ochrana nefajčiarov) na škodu veci neuvažujete.
1/ Mně se Filkův příspěvek líbí a v principu s ním souhlasím.
2/Já jsem ale celou tu debatu vedenou ze strany mnoha liberálů nikdy nepochopil. Mně to přišlo vždy velmi prosté. Buď záliba kouření působí nemoci a smrt stejně jako záliba střelby do lidí a má být státem omezena a omezení vynucováno. Anebo je záliba kouření neškodná jako hra v šach a státu do toho nic není.
3/Pokud záliba kouření skutečně působí nemoci a smrt, máme nejméně dvě základní otázky a) zda omezit kouření ve veřejných prostorách, a b) zda zakázat kouření jako takové.
Odpověď na a) Pokud záliba kouření skutečně působí nemoci a smrt i osobám, které aktivně nekouří je podle mně nutné kouření ve veřejných prostorách zakázat. Takový zákaz naprosto neodporuje liberálnímu pojetí omezení svobody stejně jako mu neodporuje zákaz střílení do lidí.
Odpověď na b) Pokud záliba kouření skutečně působí nemoci a smrt jen osobám, které aktivně kouří, ať si to svobodně dělají stejně jako se každý může svobodně mučit dietou, vrcholovým sportem nebo jakými nesmysly:o). Dodal bych ale ze si maji nest veskere naklady s tim spojene. Stat nema chranit lidi pred sebe samymi, uz jen proto, ze je to protimluv.
4/ Když přijde na kouření mnoho liberálů to vždycky nadzvedne. Přitom tak silná reakce je aź téměř směšná (tím nemyslím reakci nikoho zde). Jediné vysvětlení pro mne je frustrace z neschopnosti sdelovat liberalni temata a presvedcit o nich sirsi verejnost. Liberalove (mezi ktere se pocitam) zcela jednoznacne se vsemi moznymi paternalisty prohravaji na cele care a jednim z duvodu je dle meho prave ona neschopnost. Kdyz ale dojde na koureni, jako by měli dojem, že právě tady jim jejich kuřáci rozumějí :o).
Problém kouření (a všech dalších aktivit, kde se problematizuje sebe-kontrola) je v tom, že se tu nedá přímočaře uplatnit liberální princip: Ať každý svobodně naplňuje své touhy, pokud tím neomezuje ostatní v naplňování svých tužeb. Ten totiž vychází z více fundamentálního principu: quidquid appetitur, appetitur sub speciae boni, nebo-li po čemkoli se touží, touží se po tom jako po něčem dobrém. Mnoho kuřáků považuje kouření za špatné (za zlozvyk), oni vlastně (obecně) nechtějí kouřit, nicméně touží po konkrétní cigaretě, protože jsou závisláci. Liberálové mají ve zvyku říkat, že stát nemůže vědět lépe než občan, po čem touží. O.K. Ale tady je problém v tom, že občan má nekonzistentní preference a stát se k tomu musí nějak postavit. Buď aktivisticky nebo občana nechá být, ať si pomůže sám.
Velmi podobne to vidim ja. Ak to skodi zdraviu inych (=vlastnickym pravam inej osoby na svoju osobu), nie je co riesit.
Behavioralna literatura k tomu pridava iny problem - co ak vobec nema v niektorych pripadoch zmysel hovorit o tom, ze demonstrovane preferencie maximalizuju blahobyt/uzitocnost konkretneho jednotlivca. A potom mame problem - mozeme rozhodovanie vzdy nechat na dotycneho jednotlivca? A ak nie, ake je riesenie - vsak stat to asi tiez nebude vediet lepsie.
Tot pohlad etatistu a bolsevika.
'Nie je ale hrubo dogmatická aj snaha používať efektivitu ako kritérium pre posudzovanie kvality nejakej politiky?'
Jaká efektivita? Vzhledem k čemu? Buď chceme mít zdravé obyvatelstvo. Pak je efektivní zakázat kouření, zavést v práci povinně hodinu tělocviku a zavřít fast-foody. Nebo je hlavní ekonomické hledisko. Pak je efektivní kouření nijak neomezovat. Kuřáci 1) platí spotřební daň, 2)dříve umřou, nemusí se jim tedy platit důchod. Takže první stanovit cíl, pak posuzovat efektivitu. Mě spíš napadá otázka jestli stát musí lidem do všeho kafrat? Pan hostinský ví sám kdo mu nosí peníze a koho ve svém podniku chce.
To je ta další věta. 1)..2).. Je to pravda zjednodušené, ale je to jen pro ilustraci. Hlavní otázka byla v tom, co je tím cílem, vzhledem ke kterému chceme posuzovat efektivitu. Pak jsem jen tak mimoděk poznamenal něco v tom smyslu, že by stát měl raději řešit ty stomiliardové schodky, než to jestli si Venca dá nebo nedá v knajpě čvaňho.
z hladiska paternalizmu ako verejnej politiky povazujem z za klucove porovnanie nakladov a vynosov roznych ludi
"Je ale rozumné predpokladať, že benefity prvých dvoch skupín budú rádovo vyššie než skupiny poslednej."
v tomto porovnavani nakladov sa niektore arbitrarne vybrate financne náklady zamienaju s ekonomickymi nakladmi
ak si nejaky dobrovolny racionalny fajciar povie ako dalibor "Nevidím dôvod prečo by som mal komukoľvek pomáhať z jeho súkromných trablov." ako sa tento jeho subjektivny naklad spojeny so zavedenim zakazu premietne do nerovnice, ktora v ociach ekonomov legitimizuje tuto politiku?
k "neracionalnemu" spravaniu jednotlivca a problemom, ktore so snahou tuto "neracionalitu" riesit spojene
http://www.iness.sk/modules.php?name=News&file=article&sid=472
doxycycline online
doxycycline
http://corkd.com/people/danforman
[url=http://corkd.com/people/danforman]doxycycline[/url]
cheap doxycycline online
cheap doxycycline
http://corkd.com/people/danforman
[url=http://corkd.com/people/danforman]cheap doxycycline[/url]
doxycycline online online
doxycycline online
http://corkd.com/people/danforman
[url=http://corkd.com/people/danforman]doxycycline online[/url]
Alumni
Navigace
Procházet archiv
Dokumenty
Odkazy
Šíma doporučuje:
Kuhn doporučuje:
Sobek doporučuje:
Dušek doporučuje:
A ještě pár dalších:
Vyhledávání
Přihlášení
Pro fandy Leblogu
Možná chcete umístit na svých stránkách odkazy/bannery na Leblog. K dispozici jsou bannery velikosti 88 x 31 a 180 x 80.
Myší ukažte na obrázek pomocí pravého kliku myší a volbou "Stáhnout obrázek jako" si obrázek stáhněte a pak umístěte dle libosti na svých stránkách. Spojte prosím s obrázkem aktivní link na adresu "http://www.leblog.cz".
this work is licensed under a Creative Commons License
Dnes nám takto motivačně zakáží kouření, zítra nám stejně motivačně zakážou zákusky, a pozítří ve stejném duchu přikážou posilovnu. A to si říkám, kolik lidí touží zdolat K-9.
Ale teď vážně. Silná vůle a schopnost sebe-motivace jsou kvality, které jsou pro náš úspěch důležité a které musíme během svého života pěstovat a rozvíjet. Z dlouhodobého hlediska bude pro člověka spíše škodlivé, když mu bude nedostatek jeho vlastních motivací systematicky dotován zvnějšku.