Před časem jsem zde prezentoval zjednodušený výpočet hodnoty statistického života, kterou by české soudy měly brát v potaz např. při přiznávání odškodného za usmrcení. Výsledek byl 33 milionů Kč. Dnes jsem narazil na studii Markéty Braun-Kohlové a dalších autorů, která stejné číslo odhaduje rigorózněji,

Politickým trendem současnosti je, že když už se mají zvyšovat daně, tak bezdětným lidem, zatímco rodiny s dětmi jsou vyšších daní ušetřeny nebo jim je dokonce přidáno. Aktuální návrh KDU-ČSL je čistou ukázkou - snižuje slevu na dani pro bezdětné o 3,000 korun ročně; naopak rodiny se dvěma dětmi si kromě stávajících slev mohou odečíst dalších 9,996 ročně (a proporcionálně více, pokud mají 3 nebo 4 děti).

Na první pohled si rodiny s dětmi slušně přilepší. Na druhý, pozornější pohled je skutečný přínos razantně zredukován z prostého praktického důvodu:

Dějství první 

Děj se odehrává v blíže neurčené budoucnosti na rozvalinách antického města. Scéna je temná, z pozadí se valí kouř a probleskuje oheň. Devět mužů a jedna žena posedávají uprostřed suti oblečeni do jednoduchého sukna a hlasitě se překřikují.

DRUHÝ Tak teda co s těma bankama, myslím jako finančním systémem, světovým eeeh tedy globálním.

TŘETÍ Je nás tu příliš.

DRUHÝ K věci. Co teda řekneme.

PRVNÍ ... že musíme obnovit důvěru a že je potřeba systém stabilizovat.

ŠESTÝ  U nás je to úplně stabilizovaný. Chtělo by to spíš něco konkrétního.

TŘETÍ ... ale fakt je nás tady nějak hodně. Mělo nás tady bejt jen osm.

Mnohé spory v ekonomii mají dlouhou historii. Drtivý konsensus ekonomů panuje jen v některých oblastech (takové top 14 uvádí např. Greg Mankiw, jeden z nejvýznamnějších ekonomů současnosti, ve své učebnici, resp. na svém blogu (Mankiw 2009)). Jedním z dílčích sporů, o kterém bylo napsáno relativně málo, a který patří asi k nejkratším sporům v ekonomii (co se týče popsaných stránek), je spor o povahu majáku. Hlavními osobami tohoto sporu jsou ekonomové Paul A. Samuelson a Ronald H. Coase. Oba jsou držitelé „Nobelovy" ceny za ekonomii a patří mezi významné (žijící) ekonomy. První ve své učebnici ekonomie, která vychází již v 19.

Ponechám stranou diskusi, zda šrotovné ano či ne. Rezignovaně už beru jako fakt, že automobilová lobby si nějaké opatření v duchu „musíme pracovat a vyrábět další auta, ať jsou třeba či ne" zkrátka prosadí. Ale není šrotovné jako šrotovné. Jako u všech vládních opatření je ďábel skryt v detailech. Může být nastaveno tak, aby alespoň splnilo svůj zamýšlený účel, tj. vyrovnalo výkyvy v produkci aut (bez ohledu na to, zda tento účel je hoden ekonomických nákladů, které si šrotovné vyžádá). A dá se také zpackat tak, že bude mít efekt přesně opačný, tj. ještě prohloubí propad a následně ještě povzbudí budoucí růst. Česká vláda, jak se zdá, se pevně rozhodla jít druhou cestou.

Bylo by jistě prospěšné, kdyby politici přijímali nějaké opatření až poté, co si nechají udělat pořádnou analýzu jeho očekávaných důsledků. Tvorba politik v Česku na tento princip někdy rezignuje. Přímo karikaturou na tuto rezignaci je rozhovor s ministrem práce Petrem Nečasem o plánech na oficiální legalizaci švarcsystému. Mj. říká:

"HN: Propočítávali jste, na kolik by to stát mohlo přijít?

P.Nečas: To absolutně nejde, to nedokážeme. Vůbec nevíme, kolik firem by to využilo. Existují desetitisíce podnikatelských subjektů. Absolutně nejde odhadnout jejich chování. Je nesmysl se o to pokoušet."

Richard S. Markovits, profesor na univerzitě v Austinu, je známým kritikem některých částí law&economics, zejména je mu trnem v oku používání kritérií ekonomické efektivnosti v oblasti morálky a práva. Na dané téma publikoval množství článků, letos vydal knihu s příznačným názvem Truth or Economics, v níž svou kritiku shrnuje. Markovitsovy texty jsou jistě odborně na úrovni, v tom, co jsem pochopil a dočetl, bych je i podepsal. Má to jeden háček - jsou skoro nečitelné, nedá se v nich orientovat a jediná vodítka, která by čtenáři měla pomoci se prokousat až do konce, totiž nadpisy podkapitol, jsou samy tak složité, že plní spíše funkci glos připsaných na okraj stránky.

Odpůrci důchodových reforem rádi straší, že spoření v penzijních fondech je riskantní, zatímco státní penzijní systém - jako ten současný český - je zárukou jistoty. To je ovšem iluze.

Konec listopadu je velmi nervózním obdobím pro doktorandy, kteří by rádi získali dobrou práci v USA a západní Evropě. Pročítají inzeráty, pilují disertaci, rozesílají desítky obálek. Začíná tzv. job market, velmi pozoruhodný trh s trochu netradiční „komoditou" - čerstvými Ph.D. absolventy. Poptávajícími jsou zejména univerzity, a dále soukromé či nadnárodní firmy, které do svých pozic vysloveně vyžadují znalosti na „americké" Ph.D. úrovni (např. World Bank či právnické firmy, které poskytují tzv. litigation consulting).

Je současná délka autorských práv „optimální"?

Otázka, zda přijmeme „přirozenoprávní", anebo utilitární pohled na autorská práva, má závažné praktické důsledky. Tak např. zastáváme-li „přirozenoprávní" náhled na „copyright", pak se logicky jeví jako jedině spravedlivé řešení, aby majetková autorská práva k dílu byla „věčná", tj. bez časového omezení. Znamenalo by to např., že by Shakespearovi či Mozartovi dědicové dodnes měli právo finančně těžit z autorských počinů těchto uměleckých velikánů. 

Každé vážnější povídání o finanční krizi by mělo začít přiznáním, že nikdo z nás vůbec netuší jak moc se hydra zakousne. Nikdo z nás nemá s něčím podobným zkušenosti. Učebnice nejsou. Jediné co víme je, že už přišla. Také víme něco málo o tom jak vypadá. Všechno ostatní (včetně následujících bodů 2 - 7) jsou jenom dohady.

1/ Banky si přestaly vzájemně půjčovat peníze. Podle všeho je globální mezibankovní trh dočasně mrtvý. Likvidita vyschla.

Český překlad knihy Lidské jednání: Pojednání o ekonomii od Ludwiga von Misese poskytnul Liberální institut zdarma ke stažení u příležitosti výročí narození von Misese.

Sám sebe nepokládám za libertariána. Přesto Lidské jednání patří mezi myšlenkově nejnosnější knihy, které jsem měl možnost číst (spíše než studovat). Už dávno se ekonomie nedělá (pouze) tímto způsobem, a je to dobře. Na druhou stranu se po dočtení těžko můžete zbavit okouzlení z ekonomie. Navíc Lidské jednání je psáno (i přeloženo) jednoduchým a srozumitelným způsobem, který nebude dělat problémy ani právníkovi :o).

Prebiehajúca kríza na svetových finančných trhov zrejme ešte nekončí a len málokto si dnes trúfa odhadnúť jej ďalší priebeh. Napriek neistote, ktorá je s ňou spojená, jej doterajší priebeh, ako i chovanie americkej vlády a FEDu nám už teraz ponúka niekoľko hodnotných ponaučení.

Rakúski ekonómovia vidia jedno centrálne poučenie: problémom je manipulácia centrálnej banky s úrokovou mierou. Pravda je taká, že expanzívna politika FEDu v rokoch 2002 až 2004 vytvorila dokonalé podmienky na to, aby sa financovali investičné projekty, ktoré v konečnom dôsledku neboli profitabilné. Podľa rakúskej teórie cyklu je teda vinník jednoznačný: FED a jeho manipulácia s úrokovými mierami.

Ministr Nečas chce dát v další fázi důchodové reformy lidem možnost přesunout část důchodového pojištění - konkrétně tři procenta mzdy - ze státního účtu do soukromých penzijních fondů. Po více než deseti letech debat o tomto kroku je zde tedy konkrétní návrh.

Úspěch z pohledu budoucích důchodců ale závisí na jednom aspektu penzijních fondů, o kterém se zatím v Česku vůbec nevede diskuse, a jehož význam si politici snad ani neuvědomují. Jsou to poplatky.

Slovensko jako Chile

Dobrý den pane Kohoute,

Dnes v HN vyšel P. Kohoutovi článek „Veselé trhy a hypoteční krize". Vsadím láhev červeného, že si P. Kohout článek po sobě nestihl přečíst a druhou na to, že v HN nemají nikoho kdo kontroluje věcnou správnost článků.

P. Kohout tvrdí, že:" Ve finanční teorii existuje hypotéza efektivních trhů, která tvrdí, že jakákoli informace je vždy obsažena v tržních cenách akcií, měn, dluhopisů a komodit již v okamžiku svého vzniku. Hypotéza efektivních trhů je velmi uznávaná, je základem učiva každého kurzu investiční teorie, a existuje řada prací, které ji podporují empirií."

Po letech diskusí přichází ministr Nečas s návrhem na vyvedení, tzv. opt-out, asi desetiny odvodů na důchodové pojištění do soukromých penzijních fondů. První reakce na tento návrh jsou rozpačité a většina komentátorů se ptá, jestli to není málo.

Stát slibuje, nač nemá

Současné státní penze jsou velmi solidární. Lidé s nadprůměrnými platy a odvody mohou očekávat penze jen o málo vyšší než ti s nízkými platy. Náš penzijní systém se především stará o to, aby každý pracující měl zajištěnou minimální důstojnou podporu ve stáří.

Anarchii můžeme chápat jako chaos, absenci řádu, jako něco, co je nežádoucí. Doslovný překlad ze starořečtiny ukazuje na jinou možnost - anarchie je absence vlády. V posledních čtyřiceti letech věnovalo mnoho ekonomů úsilí tomu, aby ukázali, že anarchie ještě neznamená chaos, že i za neexistence formálních institucí může docházet ke vzniku a vynucování pravidel, kooperaci a rozvoji velmi komplexních vztahů. Jinými slovy, Hobbese je třeba brát s rezervou.  Peter Boettke dokonce hovoří o celém směru na pomezí práva a ekonomie - o positivním analytickém anarchismu.

Burza v Amsterdamu

K napsání následujícího postu mě podnítila diskuse se Zdeňkem Kühnem. Psal jsem paper o RIA a na konzultaci přišla řeč na Sternovu zprávu. Můj učitel vyjádřil údiv nad mými pochybnostmi ohledně věrohodnosti jejích závěrů. Parafrázuji: Experti přeci zprávu vítají, Stern je uznávaná kapacita a já jako právník nemám jinou možnost, než věřit těm, co tomu rozumí. Musel jsem pokrčit rameny a uznat, že jiné uvažování vlastně ani není možné, jinak bychom od rána do noci museli ověřovat všechno, co je nám servírováno.

Když na to přijde, právo je docela legrace. Tedy pokud o něm zrovna nepíšou právníci :o). Například nedávno vzali pár opic a naučili je obchodovat, tedy vyměňovat různé předměty za jiné různé předměty např. mrkev za grep. Když pochopily kouzlo obchodu (tedy ty opice) dali jim vybrat mezi pomerančovým nanukem (opice to mají rády) a arašídovým máslem (to mají opice také rády). 58% opic si raděj vybralo arašídové máslo (je jasné, že tento pokus proběhl v USA). Na tom ještě nic není. V dalším pokusu, ale opice dostaly arašídové máslo a nanuky náhodně. Tedy některá opice co má radši nanuka dostala máslo a obráceně.

„Podle názoru Ústavního soudu zrušení poskytování nemocenského za prvé tři dny pracovní neschopnosti je v rozporu s ustanovením čl. 30 odst. 1 Listiny, konkrétně s právem na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci. Změna ustanovení § 15 odst. 1, 3 v § 16 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších zákonů, odebírá všem zaměstnancům v pracovní neschopnosti či karanténě nárok na nemocenské dávky po dobu prvních tří dnů pracovní neschopnosti či karantény.

Velmi dobře Pinus shrnul situaci kolem Bear Stearns zde a zde. K tomu pár poznámek:

1/ Bear Stearns (BS) je/byla velmi solidní banka, která minulých 22 let neměla jediné ztrátové čtvrtletí. První ztrátu utrpěla až v posledním čtvrtletí 2007. Být dobrým analytikem znamená mít buď solidní zdroj vnitřních informací (to je ale zakázáno) nebo zatracenou kliku (jak se to ale pozná?).

2/ Nemyslím, že FED se unáhlil když poskytnul 30 miliardový bailout. Shodneme se, že bailouty jsou problém, ale nevím co je v takové situaci lepší. FED si za svých 30 miliard koupil čas a to není tak málo.

Kolegovia Havel a Kohout otvorili mimoriadne zaujímavú tému: losovanie ako spôsob výberu politikov. Tým mi pripomenuli starší príspevok Davida Levyho v JLS o štatistických základoch aténskej a americkej ústavnej demokracie. Všetky tieto texty sa dotýkajú jedného závažného problému. Tým je otázka náhodnosti kolektívneho rozhodovania.

Možná jste viděli film Cinderella Man. V hlavní roli je obsazen Russell Crowe, který hraje boxerského šampióna 30. let Jamese J. Braddocka.

http://www.jamesjbraddock.com/movie/

Tzv. Pascalova sázka: Předpoklad, že Bůh existuje je lepší sázka než předpoklad, že Bůh neexistuje, protože očekávaná hodnota prvního je vyšší než očekávaná hodnota druhého.

Pascalův argument je založen na principu předběžné opatrnosti. Východiskem úvahy je agnosticismus: Otázka existence Boha je pro mě nerozhodnutelná. Nicméně praktická otázka Jak žít? zůstává otevřená.

Budu žít jakoby Bůh existoval:

A) Bůh existuje: Půjdu do Nebe a můj zisk bude nekonečný.

B) Bůh neexistuje: Mám konečnou ztrátu (např. čas zbytečně strávený modlením).

Budu žít jakoby Bůh neexistoval:

A) Bůh existuje: Půjdu do Pekla a moje ztráta bude nekonečná.

B) Bůh neexistuje: Nic nezískám ani neztratím.

Jste donuceni hrát ruskou ruletu. Hraje se na jedno kolo. Máte revolver s komorou na šest nábojů. Vážíte si svého života víc než své smrti. Můžete se ze hry vykoupit. Byli byste ochotni zaplatit víc za to, že bude z komory odstraněn jeden náboj v případě, že tam budou čtyři náboje nebo v případě, že tam bude pouze tento náboj? Na výkupné si můžete vzít půjčku. V případě, že hru nepřežijete, bude Vám platba prominuta (ha ha ha).

Jestliže je v komoře jeden náboj, pak máme šanci 5:6 že ruletu přežijeme. Pokud zaplatíme, pak sice máme jistý život, ale zkrácený o zaplacenou částku Y. Nejde tu jen o otázku hrozící smrti, ale také o nepříjemný život bez prostředků. Za odstranění náboje z komory bychom měli být ochotni zaplatit 1/6 rozdílu hodnoty života a smrti.

Nedávno vyšel český překlad druhé z de Sotových knih určených k popularizaci jeho myšlenek „Mystérium kapitálu".

De Soto je jeden nejvlivnějších současných ekonomů-aktivistů, který řídí Instituto de Libertad y Democracia v Peru. The Economist svého času pokládal de Sotův institut za jeden ze dvou nejdůležitějších tzv. myšlenkových center (think tanks) na světě. Každopádně de Soto se zabývá vztahem institutu vlastnictví a chudobou. V sobotním vydání lidovek najdete dobrý přehled myšlenek z jeho knihy a nemá smysl zde vytvářet nový. Na You Tube jsem našel jeho rozhovor pro televizi Al Jazeera :o).

V posledních týdnech toho globální finanční trhy zažily celkem dost. V USA se problém na subprime hypotečním trhu přelil do dalších odvětví a okamžitě se objevily zprávy, že nastal/nastane credit crunch nebo alespoň liquidity squeeze. Úvěrová bublina praskla a zmatek na kreditních trzích podle Daniela Boutona ze SocGem prý může trvat i léta. Ve sloupku Johna Gappera ve FT (tuším, že z pondělka) najdete dobrý postřeh o tom, že bankovní trh již není co býval. Většina bank spíše než aby peníze sami půjčovaly, tak zabalí dluhy do různých méně či více exotických balíčků, které nabídnou dlouhé frontě nebankovních institucí (k otázce sekuritizace zde). Mám za to, že dnes je to je lepší než dřív, už jen proto že riziko se rozkládá mezi více hráčů. Ale má to i své problémy.

V několika příspěvcích na tomto blogu jsem poukázal na důsledky snahy nahradit smluvní volnost v soukromoprávních vztazích státní regulací (minimální mzda, vytěsnění minoritních akcionářů aj.). Velmi bizarní případ z poslední doby je návrh polské vlády na zavedení cenového stropu na ceny při poskytování právních služeb. Pokud návrh zákona projde, nebudou moci právníci účtovat více než £40 za hodinu. Pro info partneři zahraničních kanceláří v Polsku účtují někde kolem £300 za hodinu.

Pred častom prebehla medzi slovenskými (a do istej miery aj medzi českými) ekonómami debata o úrovni ekonomického vzdelávania, o rakúskej ekonómii a najmä o úlohe liberálnych think-tankov. Debata bola spustená Martin Filkom a týmto jeho článkom. Bezprostredným dôsledkom bol vznik tohto blogu, bezpočet článkov (napríklad tento či ak máte záujem o skvost tak tento) ba i verejná debata. Do diskusie sa svojím skromným podielom zapojil aj yours truly. Teraz diskusiu posúva ďalej Rado Baťo.