Minulý příspěvek představil návrh našeho myšlenkového centra IDEA-CERGE-EI na dílčí reformu fiskálních institucí. V čem je lepší oproti statu quo?

Sportovní pravidla připomínají trestní zákoník. Říkají, jaké chování je nepřípustné (fauly), a stanovují sankce za jejich porušení. Výši sankcí na sportovním kolbišti lze posuzovat stejným ekonomickým aparátem jako sankce za trestné činy. Je v zájmu sportovních svazů stanovit sankce tak, aby dosáhly „optimální úrovně kriminality" na hřišti. Ta, stejně jako mimo hřiště, není nulová. Jednak jsou zde náklady na odhalení a potrestání faulů (rozhodčí nemůže vidět všechno; příliš časté a příliš přísné trestání tříští plynulost hry, atd). Dále - a zde je rozdíl mezi sportem a běžnou kriminalitou - k řadě faulů dochází neúmyslně, např.

Jednomu politikovi z pražské suburbie (není členem žádné strany, dává dohromady nezávislé lokální sdružení pro komunální volby) pomáhám s návrhy opatření na zlepšení zoufalé finanční situace jeho obce. Její problémy sdílí většina pražských satelitů:

-        nízké příjmy na obyvatele z daní od centrální vlády, dané nesmyslným zákonem o rozpočtovém určení daní

-        minimální možnost obce ovlivnit své příjmy

-        spousta nových přistěhovalců, z nichž mnozí mají trvalé bydliště jinde, takže za ně obec ani nedostává peníze z daní

Druhý díl ze studie think tanku IDEA o veřejných financích je o důležité fiskální instituci v Česku - výdajových rámcích. A o tom, jak politici nedodržují zákony.

Think tank IDEA nedávno vydal studii „Jak inteligentně reformovat veřejné finance". Jako jeden z autorů si dovolím vybrané části prezentovat i na LEblogu (k tomu jako „bonus" něco, co se do finálního textu nevešlo). Dnes tedy obecně o opomíjeném tématu: fiskálních institucích.

Fiskální instituce jsou pravidla a omezení upravující proces přípravy a schvalování rozpočtu. Dosavadní přístup k veřejným financím v Česku postrádá důraz na vytvoření optimálních fiskálních institucí. 

Jeden z mála okamžiků, kdy je v Česku prezentován nějaký originální výzkum v oblasti ekonomie práva - v pondělí 12.4. v 16.30 je na CERGE-EI hostem Paolo Buonanno z University of Bergamo a prezentuje paper "Advocatus, et non latro? Testing the Supplier-Induced-Demand Hypothesis for Italian Courts of Justice". Více informací zde.

Sněmovna schválila fiktivní rozpočet. Oproti vládnímu návrhu přesunula 1 miliardu z výdajů na důchody na jiné výdaje. Podobně přesunula peníze i z nemocenských dávek, obsluhy státního dluhu, a příspěvků na stavební spoření - celkem 2.8 miliard. Na papíře zůstaly celkové výdaje a deficit rozpočtu stejné. Každý ale ví, že tyto "škrty" jsou ryze fiktivní. Všechny výše uvedené výdaje jsou mandatorní - jejich skutečná výše je daná zákony, které poslanci schválili kdysi v minulosti, a počtem lidí, kteří mají na tyto dávky nárok. Oněch „přesunutých" 2.8 miliard znamená výdaje navíc a tedy i vyšší deficit. 

Tento příspěvek je populárním shrnutím odborného článku: Fusako Tsuchimoto, Libor Dušek: Responses to more severe punishment in the courtroom: Evidence from Truth-in-Sentencing Laws, CERGE-EI Working paper No. 403, 2009.

V polovině 90-tých let 20.století řada států U.S. reagovala na rostoucí kriminalitu mj. tím, že výrazně omezila předčasné propouštění vězňů před uplynutím trestu. Do té doby byly úřady vcelku benevolentní

V předchozím článku jsem se zmínil o tom, že se studenti v několika zemích podílejí na nákladech vysokoškolského studia formou tzv. odloženého a podmíněně spláceného školného. V tomto článku se blíže podíváme, jak tento systém funguje v Austrálii.

V Austrálii byla finanční spoluúčast studentů na nákladech vyššího vzdělání zavedena v roce 1989 (tzv. Higher Education Contribution Scheme - HECS; od roku 2005 je program přejmenován na Higher Education Loan Programme - HELP). Šlo o vůbec první program odloženého školného na světě, jenž byl zaveden v celostátním měřítku. Vláda se rozhodla vysokoškolské studium částečně zpoplatnit ze dvou hlavních důvodů:

Na konferenci Society for Empirical Legal Studies účastníka z Evropy nevyhnutelně ohromily dvě věci: 

Srovnávání úrovně vysokých škol je sám o sobě těžký oříšek. Osobně mám zkreslený názor, že soukromé vysoké školy v průměru opravdu nedosahují ani úrovně veřejných škol. Domnívám se, že k tomu nemají správné pobídky. Avšak nemusí jít o selhání trhu.

Slabá konkurence?

Poznámka k předchozímu příspěvku od Tomáše - podle mě hlavní rozdíl mezi uvažováním právníků (hlavně těch středoevropských pozitivistických) a ekonomů spočívá v něčem jednodušším. Dobře to ilustruje historka, kterou jsem nedávno slyšel od maďarského ekonoma: V Maďarsku před časem v referendu zrušili placení školného na veřejných univerzitách. Před vyhlášením referenda musí otázku ještě schválit ústavní soud. V ústavě mají omezení, že referendum nelze konat o „rozpočtových otázkách" (něco v tom smyslu) - zkrátka snaha chránit voliče před jejich vlastním populismem, aby si neodhlasovali, že chtějí nižší daně a vyšší sociální dávky.

Existují nějaké fundamentální rozdíly mezi právním a ekonomickým myšlením?

Termín ‘law and economics' (zkráceně L&E) je souhrnné označení pro rozmanité teorie, které studují právo z hlediska ekonomických modelů lidského jednání.[1] Jejich společný cíl je poskytnout analytické nástroje pro explicitní argumentaci tam, kde se právníci dosud spoléhali jenom na své intuice o tom, co je rozumné uspořádání právních vztahů. Tyto intuice jsou často vedeny smyslem pro férovost. Je ale férovost to správné kritérium pro uspořádání právních vztahů?[2] Ekonomové Louis Kaplow a Steven Shavell argumentují, že není.

Dějství první 

Děj se odehrává v blíže neurčené budoucnosti na rozvalinách antického města. Scéna je temná, z pozadí se valí kouř a probleskuje oheň. Devět mužů a jedna žena posedávají uprostřed suti oblečeni do jednoduchého sukna a hlasitě se překřikují.

DRUHÝ Tak teda co s těma bankama, myslím jako finančním systémem, světovým eeeh tedy globálním.

TŘETÍ Je nás tu příliš.

DRUHÝ K věci. Co teda řekneme.

PRVNÍ ... že musíme obnovit důvěru a že je potřeba systém stabilizovat.

ŠESTÝ  U nás je to úplně stabilizovaný. Chtělo by to spíš něco konkrétního.

TŘETÍ ... ale fakt je nás tady nějak hodně. Mělo nás tady bejt jen osm.

Mnohé spory v ekonomii mají dlouhou historii. Drtivý konsensus ekonomů panuje jen v některých oblastech (takové top 14 uvádí např. Greg Mankiw, jeden z nejvýznamnějších ekonomů současnosti, ve své učebnici, resp. na svém blogu (Mankiw 2009)). Jedním z dílčích sporů, o kterém bylo napsáno relativně málo, a který patří asi k nejkratším sporům v ekonomii (co se týče popsaných stránek), je spor o povahu majáku. Hlavními osobami tohoto sporu jsou ekonomové Paul A. Samuelson a Ronald H. Coase. Oba jsou držitelé „Nobelovy" ceny za ekonomii a patří mezi významné (žijící) ekonomy. První ve své učebnici ekonomie, která vychází již v 19.

Jak se na vlivnou teorii anglickho myslitele dívají (někteří) moderní ekonomové?

Podle Hobbese v přirozeném stavu bez existence vlády vynakládá každý na zabezpečení svého (bídného) života nadoptimální množství zdrojů, bude se nacházet ve světě všudypřítomných vezňových dilemat, kde převládá oportunismus a kooperace bude minimální. Stát pomocí práva a monopolu na násilí tyto typy her eliminuje, případně je přetvoři v příznivější/opakující se hry.

Nejdůležitější část pražského projevu B. Obamy, která se týká odzbrojení, lze jen těžko chápat bez kontextu, který vytváří strategie odstrašování. Tyto strategie jsou jednou z velmi zajímavých disciplín, které jdou  ještě poněkud dál za pomezí práva a ekonomie.

Insolvenční zákon již dříve zavedl tzv. prioritu post-petičního (úvěrového) financování, které je poskytnuto v průběhu reorganizace (tj. sanační řízení)  dlužníka. V reakci na finanční krizi poradní orgán ministra spravedlnosti (tzv. skupina S22) připravil návrh novely insolvenčního zákona, který super-prioritu úvěrového financování rozšiřuje i na případy konkursu (tj. likvidační řízení) dlužníka - podnikatele. Super-prioritou post-petičního financování se zejména rozumí, přednost se uspokojit z majetku dlužníka, před většinou ostatních věřitelů a to dokonce z majetku na němž vázne zástava, případně další zajišťovací právo, jiného věřitele.

Nuno Garoupa, výrazný akademik v oblasti trestního a procesního práva, napsal hezký úderný příspěvek na EALE Blogu o rozdílech mezi právnickými fakultami v USA a v Evropě. Asi fakt vystihl to hlavní (a není to o školném nebo o osobním přístupu ke studentům).

P. Kohout si nedá říct a opět se pustil do efektivních trhů.  Už jednou jsem se zde pokusil vysvětlit, že dřívější poznámky P. Kohouta s hypotézou efektivních trhů nemají co dělat. Na jeho poslední pokus reagoval J. Borovička (zde) a dal si chvályhodnou práci velmi podrobně vysvětlit omyly J. Kohouta.

Nedávno jsem vystupoval na konferenci týkající se vývoje realit ve střední a východní Evropě v době finanční krize. Zrovna realitní segment je ukázkovým případem toho, jak když dlužíte hodně peněz spíš se dohodnete na nějaké mimosoudní restrukturalizaci, než že skončíte v bankrotu.

Před pár dekádami, při obhajobě LBOs, M. Jensen tuto logiku vysvětloval na přiloženém grafu.

Graf šikovně ukazuje motivaci věřitelů ze rychle dohodnout ve firmě, která je hodně zadlužená (85% dluhu) oproti firmě, která se zadlužila méně (15%). Prostě věřitelé mají víc ve hře co ztratit, když je současně likvidační hodnota příliš vzdálená hodnotě běžícího podniku.

U odpovědnosti za škodu dnes v Česku panuje absurdní situace: Za poškození zdraví s velmi vážnými celoživotními následky již soudy běžně přiznávají odškodné v řádu 5-15 milionů, zatímco za usmrcení v řádu statisíců, tedy zhruba desetkrát nižší. Může za to striktní výčet odškodného za usmrcení v jednom paragrafu občanského zákoníku, kterého se v praxi (soudě tak dle zběžného vyhledání některých případů) soudy opravdu drží. S novým občanským zákoníkem tento výčet zřejmě skončí. Tím se jen otevírá nová otázka - jaké odškodné budou soudy přiznávat potom, či jaké by přiznávat měly?

Pokud nemáte čas číst dále, vězte, že to je alespoň 33 milionů. 

Poradní orgán Ministerstva spravedlnosti, kterého je spolubloger B. Havel a já členem, připravil soubor opatření týkající se insolvenčního řízení, kterým reaguje na (probíhající) finanční krizi a (nastávající) hospodářskou recesi.

Teze, ze kterých mají opatření vycházet, byly již zveřejněny minulý týden na webových stránkách Americké obchodní komory, která vyzvala své členy k připomínkám. Více hlav víc ví .... stejně tak budeme rádi i my, pokud nám dáte vědět své nápady, návrhy, připomínky ...... Zkrácenou podobu tezí uvádím niže, dokument je uveden v příloze.

Možná to tak na první pohled nevypadá, ale právě hra ve skořápky výborně demonstruje, proč se právníci nemohou omezovat jen úzce na znalosti práva. Zejména specialisté na ekonomickou kriminalitu [1] musejí rozumět i ekonomickým otázkám.

Významná část literatury [2] zastává názor, že nepoctivými hrami ve smyslu § 250c trestního zákona - trestný čin provozování nepoctivých her a sázek - jsou mimo jiných her také skořápky. K témuž závěru dospěl i Nejvyšší soud v rozhodnutí o dovolání ve věci sp. zn. 11 Tdo 48/2007 (shodně judikoval ve věci sp. zn. 6 Tdo 361/2007). Judikát doporučuji prostudovat v plném znění, zde alespoň zmiňme hlavní argument soudu:

Často slýcháváme tvrzení, že daně jsou cenou, za kterou si občané nakupují od státu užitečné služby, jež zvyšují jejich blahobyt. Mezi daněmi a tržními cenami za soukromé zboží a služby však existuje přinejmenším jeden podstatný rozdíl. Zatímco každý spotřebitel má svrchované právo se rozhodnout, zda si to či ono soukromé zboží či službu koupí a za jakou cenu, jednotlivý občan neovlivní ani celkovou úroveň zdanění, ani výši a strukturu veřejných výdajů. Cena na trhu je výsledkem dobrovolné transakce.

Richard S. Markovits, profesor na univerzitě v Austinu, je známým kritikem některých částí law&economics, zejména je mu trnem v oku používání kritérií ekonomické efektivnosti v oblasti morálky a práva. Na dané téma publikoval množství článků, letos vydal knihu s příznačným názvem Truth or Economics, v níž svou kritiku shrnuje. Markovitsovy texty jsou jistě odborně na úrovni, v tom, co jsem pochopil a dočetl, bych je i podepsal. Má to jeden háček - jsou skoro nečitelné, nedá se v nich orientovat a jediná vodítka, která by čtenáři měla pomoci se prokousat až do konce, totiž nadpisy podkapitol, jsou samy tak složité, že plní spíše funkci glos připsaných na okraj stránky.

Alan McEwen měl na svém počítači uložené obrázky Barta, Maggie a Lisy Simpsonových v různých sexuálních pozicích. Za držení dětské pornografie byl odsouzen k pokutě okolo 40 000 korun a dvouleté podmínce. Minulý týden jeho trest potvrdil Nejvyšší soud Nového Jižního Walesu.

Pokud to pokládáte za jedno z těch poťouchlých rozhodnutí cizokrajných soudů ve stylu „zítra vstanu, poliji se kafem a zažaluji McDonald´s", dost možná budete překvapeni. Vůbec není vyloučeno, že byste v Česku dopadli stejně. K tomu pár poznámek:

Mnozí označují sekuritizaci za jednoho z viníků finanční krize. Popis a vysvětlení sekuritizovaných transakcí je zde. Pár poznámek k diskusi následuje:

Problém se sekuritizacemi

Problém se sekuritizacemi není ani tak s nimi samotnými, jako spíše s tím, že neumíme nacenit rizika, která jsou se sekuritizovanými transakcemi spojena. Ještě jinak, problém je v tom, že jsme si mysleli, že to umíme.

Organizace Libertyfund poskytla online rozhovory s klíčovými osobnostmi ekonomie a práva. Interview vedou soudobí významní představitelé law&economics, takže intelektuální zážitek je zaručen.